Vracet se domů
Tiše se kladou stíny
do polí
na posvátné hory
Tiše se kladou stíny
Tiše se kladou stíny
i na mě
už padá stín
Tiše se kladou
Tiše se splétají
moje kročeje s tvými
* * *
Okolo domu zlátne sad
vítr se honí v poli
Buďto sis vzal
co svět ti chtěl dát
nebo jdeš dál
a o žebrácké holi
* * *
Let ptáka ve větru
Běh koně v závěji
Ty věci, které smrt nezastaví
* * *
Sklízej už Pane Bože,
trhej z těch větví
z těch nejvíc obtížených
Už zezlátly
už zezlátly
a opadaly
Ten van
to mihotání
a prší
po studených týdnech
Nemoct se napít
ještě tak ve snu
a zdálky
Kdo mi to poslal
Přijmout ten úděl
který je jaký
* * *
To ticho nad střechama
Ten lidský příbytek
Ty hvězdy po půlnoci
Ten úsměv se slzama
* * *
Zas prší na samotách
zase ta zádušní mše
u potoka
Před slunce východem
Potichu
a nevzbudíš psy
potichu
a nevzbudíš
krysí tvář za oknem
Já si tu jenom
myju vlasy
Dole v sadě
na samém dně
na zlatém písku
a uzdravím se
já i ty malé děti
které tu zrána
padly do vody
Stojí javor
u potoka
a říkají mu klíč
Do vody
němé listí padá
* * *
Byla zima mezi náma
Chudé nevěsty
a chudí rytíři
na dřevěných koních
Sluníčko přišlo přes hory
a zdaleka
Ten plakal ten se smál
Ale kdo neposlouchá
Zrcadlo pověz mi,
kde je ta lampa
to okno hluboko do noci
Ani ty kopřivy v rohu
opustit nedovedu
To ticho
které se dívá
Když slunce zapadne
světlo zůstane
a ticho
které se dívá
* * *
Je mokro, prší a tráva polehává
až šedě za obzor
Zpěv ptáků v nebesích
Daleko dlouhá stopa
Jaký štěstí
Oblaka jdou
a plyne voda
Naplníš, nenaplníš
ten život
ten trychtýř
Odněkud
zblízka – zdálky
zpěv ptáků v nebesích
a jejich neviditelné dotýkání
Je mokro, prší a tráva polehává
až šedě za obzor
a tam mám hrad
a tam mám
veliký bohatství
Tak si to pojmenuju
* * *
Dotkni se přese mně kamene
oblaku letící nad břízama
Dotkni se mne
tak jako já se dotýkám tebe
Nebe je mezi náma
Dotkni se kamene
kámen se zachvěje
nebe je mezi náma
oblaku letící nad břízama
* * *
Člověče, co tu máš
Země se přesýpá jako hodiny
a vítr rozvívá tvůj prach
starými alejemi tvého domova,
který už není.
A jenom chvílema
to co je za vším
zaskví se jako pavučina
na které září rosa
To jenom chvílema
napínáš prak
* * *
Až se ti zastýská
po tichu vesnice
Po hejnech
jež odletěla teskníce
(My už se nevrátíme
ale všechno tam vypovíme
a nezapomeneme
nikdy)
Po chudých nevěstách
po tichu vesnice
po stínu člověka
kéž nemáš prázdnou dlaň
* * *
Ta první letošní posekaná tráva
tak ta mě nachytala
Jen si zkus přijít do domu
ve kterém chybí stůl i hospodář
jen u cesty leží tráva
Ten obraz mi připomněl
co vím už zdávna:
že domov a láska je víc
než to co se říká
* * *
Někdo je doma
a někdo veze trávu
Někdo si hraje na anděla
a vede slepou bábu
někdo jde přes ves
závojem strachu
a někdo kope jámu
* * *
Jedna jde při obzoru
ta druhá údolem
ta třetí samota zlá
a ochrnutá
Co by mi scházelo
nic mi neschází
Všichni jsme se tu znali
a jeden druhýmu
Potmě a mlčky
okolo stolu
Vracet se domů
* * *