– tak Dorotheu Sölle nazývá jeden životopisec, ač ji mnozí díky její knize Mystika a vzdor považují za jednu z nejvýznačnějších představitelek německé mystiky. Jsou o tom přesvědčeni i mnozí čeští čtenáři, kteří se začetli do výboru jejích poetických textů Daruj mi dar plačícího boha (Biblion 2019), v mistrném překladu, protože s teologickým porozuměním, Magdaleny Šipka.
Dorothee Sölle v německé literatuře náleží ke generaci bez otců. K těm, kteří analyzovali zradu nacismem zachvácených spisovatelů, žurnalistů, výtvarných umělců, architektů, režisérů a dalších kulturně činných. U nás je z těchto tvůrců obzvláště známý Siegfried Lenz (Hodina němčiny, Vzor). Generace, stydící se za své otce, se po určitý čas programaticky hlásila k čelným představitelům anglofonní literatury, zejm. k E. Hemingwayovi a k dalším levicově smýšlejícím, kteří bojovali s nacismem a vyšli z druhé světové války jako duchovní vítězové. Někteří hledající vystřízlivěli v roce 1956 vpádem ruských tanků do Budapešti (filosof Paul Ricoeur aj.). Jiným to trvalo déle, než rozpoznali, že mráz jde z Kremlu a někdy fičí až ze Sibiře. Dorothee v básni Odpověď na otázku levicových přátel proč se modlíme je také zklamaná, že ideály francouzské revoluce (1789) a ruské Velké říjnové socialistické revoluce (1917) byly zrazeny.
Obžalovala německý národ z nacionalismu a pomstychtivosti, z recidivy zneužívání moci a následného legitimizování mocenské karikatury boha, který jakoby souhlasil s civilizačním konzumem a vykořisťováním méně majetných. Autorčin kritický pohled vyrůstá z nové interpretace proseb Otčenáše. Nábožensko-mocensky podpořená evropská civilizace ji neuspokojuje. Prorockým vhledem odhaluje nemocný náboženský nerv společnosti. I v tomto ohledu rozhodně náleží ke generaci bez otců a nechce pokračovat v nábožensko-konzumní orientaci svých současníků. Hledá v jiných kulturách (Moudrost indiánů, Vzpomeň si na Gautamu či Daruj mi dar plačícího Boha – zde navazuje na biblický postřeh, že Bůh projevuje lítost a zároveň inovuje biblický hřích marxistickým pojetím odcizení, které je způsobeno touhou po vlastnictví.) Sölle pátrá po inspiraci hluboko do minulosti a obdivně zkoumá statečné úsilí žen i mužů středověku (Svatý Františku, Interdikt z roku 1178 – Hildegardě z Bingen). Stručně popisuje i totalitní marasmus české společnosti (Věk města Praha). Hledá spojence v přítomnosti a objevuje latinsko-americkou teologii osvobození. Ač žila 12 let v New Yorku, kupodivu necituje rok 1776, který byl důležitý pro osvobozenecké hnutí Martina Luthera Kinga, baptistického kazatele a kritika segregace a diskriminace afroameričanů, který ovšem nikdy nezradil ideály roku 1776.
Kritický pohled do minulosti i jiných náboženství vyostřil poetické prorokyni zrak, a proto vidí to, čeho si druzí nevšímají. Poetickým rokováním se sjednocuje s božím způsobem vidění společnosti. Vyučuje nás boží lítosti, učí soucitu s utištěnými a uprchlíky. Jde-li o mystiku, pak jde o mystiku specifickou, která nechce splynout s Bohem, ale prorockým způsobem prosí o sílu k uskutečňování boží soucitné spravedlnosti. Autorka prosí o unio prophetica, nikoli o unio mystica. Prorocký soucitný vzdor, prorocky soucitné prosazování spravedlnosti je jistě hlavním záměrem Dorothey Sölle.
Dorothee náleží mezi soucitně spravedlivé prorokyně. Nestojí v ústraní, ani v osamocení, protože její texty ji zařazují do společenství proroků starověkých Jeremiáše a Izajáše, raně novověkých (J. A. Komenský, Labyrint světa) i novověkých (Dietrich Bonhoeffer, jehož s dychtivostí a radostí četla). Pro úplnost dodejme, že k těmto tvůrcům u nás patří autoři prorockých písní: již zesnulý Karel Trusina (Evangelický zpěvník, píseň 500 a 582), který podněty D. Sölle přinášel do českého prostředí od 60. let, a dosud žijící Miloš Rejchrt, Svatopluk Karásek, Bohdan Pivoňka (zpěvník Svítá).
Dorothee Sölle, Daruj mi dar plačícího boha.
Biblion 2019, přeložila Magdalena Šipka
náš bratr kristus
kdo je z pravdy naslouchá tvému hlasu
ale my víme že pravda
je pro nás moc velká
a nasloucháme hlasu
jednoho inteligentního římského diplomata
jménem pontius pilatus
už staletí trháme pravdu
a lásku na kousky
a všem vnucujeme že jsme v právu
pomoz nám dovnitř
do tvé pravdy
která není k mání bez bolesti
do tvojí lásky beze všech měřítek
která nám dává nové oči
místo těch omámených úspěchem a nové uši
abychom slyšeli své sourozence
pomoz nám do tvé pravdy
dej ať je nám vidět na tvářích
že pláčeme s plačícími
a nejsme jen diváci
kteří přepínají program
dej nám vědomí
že jsme se zrodili z tvé smrti
se svými porážkami a svými pochybnostmi
se svými bolestmi a svým umíráním
kriste náš bratře
kdo tě doopravdy viděl plakat
v bezdomovcích našeho města