AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Tento pojem známe především z Ježíšových Blahoslavenství v Ježíšově Kázání na hoře (Mt 5). Zde tlumočí Ježíšovu myšlenku řecký výraz makarios. Souček, mistr v exegezi, překládá toto slovo jako jako blažený, šťastný, prý jde o specifický pozdrav či gratulaci. Podle Slovníku biblické kultury (EWA) prohlašuje Ježíš „slavnostními a zdánlivě protismyslnými výroky“ za blažené ty, které mají lidé za nešťastné nebo předem odsouzené k neúspěchu. Latinské beatus označuje člověka spíše blahoslaveného než šťastného (není snad beatifikace něco ošidného?). Souček ukazuje na hebrejský podklad, ne-li základ.
Hebrejský kořen a-š-r je ohlášením štěstí, zdaru, úspěchů. Ostatně ašrje je slovní kostrou západosemitské bohyně Ašery, v latinském okruhu je to Fortuna. Žalm 1, uvádějící celý pětidílný Žaltář, používá obratu ašre ha-iš = štěstí (plurál) muže (tj. člověka). Člověk, který „mumlá“ Tóru, je na cestě skutečného štěstí, a to za všech okolností, to znamená: i za osobních i obecných pohrom. To provokativně vyhlašuje horský Ježíš: ani pronásledovaní „neuniknou“ konečnému štěstí. Jde o štěstí v Bohu i mezi lidmi.
1. Každý člověk má právo na šťastný život: žít klidně, vyrovnaně, bez vnějších útrap, neuróz, depresí, šoků. Kdo to popírá, ten po svém štěstí šlape – mnohdy z náboženských důvodů a ideologických fanatismů. Člověk je Boží vynález a má žít v „Božském prostředí“. Lidská tvář věřícího člověka nemá být netvorně zkřivená bolestí. Věřící se nemá počurávat strachem. I naše moč je podřízená Boží laskavé moci.
2. Na vnějším štěstí není věřící člověk bytostně závislý. Blaženství není závislé na našich okamžitých náboženských jistotách a emoční euforii. Blahoslavenství, blahost, nádherné štěstí kotví hloub. Štěstí, jakési civilní požehnání, je založeno na odvaze uskutečňovat nové lidství a mravně prosperující společnost.
3. I ten, kdo nemá nic nebo skoro nic, může hledět do Boží tváře, může se dotknout lemu živé, vysvobozující pravdy. A to ostatní včetně skvělých pozemských hodnost mu bude přidáno.