AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Prsy – prsa, technicky mamma, párový vyvýšený útvar na přední stěně hrudníku ženy, hebrejsky šad nebo šod, řecky mastos, latinsky mamma, účinně krmí, kojí děti v rámci přírodní reprodukce, a tak i udržuje naživu boží lidi, předně Izraelce-Židy. Prsy ženy udržují tradici víry a zaslíbení. Ale běží též o vírou vštěpovanou odpovědnost za budoucí pokolení. My křesťánci bychom tu dnes neseděli a nepovídali, kdyby Mojžíše neodkojila jeho matka (Ex 2,9). I evangelium velebí klín a prsa Mariina (L 11,27), což my evangelíci neradi slyšíme.
Pro milostný život jsou ženské prsy nezbytné. Vyučuje nás o tom moudrostně erotická Velepíseň. Básník tu přirovnává prsy k dvojici koloušků, jejichž hřbítky vykukují z barevné trávy (Pís 4,5). Podivnější je přirovnání prsů k věžím (Pís 8,10): prsy chrání. Před nudou, mužským sebeobdivem, proti démonům násilné uzurpace těchto estetických skvostů; prsy střeží Milého před zlou nevěrou. Mudřec prozíravě radí: „Pij vodu z vlastní nádrže… Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, … její prsy ať tě vždycky opojují…“ (Př 5,15–20) Do mytické barvy máčí erotický básník svůj štětec, když přirovnává ženu – manželku k milované lani (Pís 5,19) – laně doprovázely Ištaru na její spásné pouti. Prsy, podobně jako lůno, hrály ve staré izraelské zvěsti věštného charakteru roli náboženskou a symbolickou. Připomeňme Jákobovu závěť (Gn 49). V archetypálním přislíbení milovanému Josefovi se mluví o „požehnání nebes“, jež je „hojným požehnáním prsů“ (birchot š-dajim). Svět jako by měl svá (po)žehnání nahoře (prsa) a dole (lůno).
V pozadí je jakási kosmická žena, světová žena, vesmír je v tomto pojetí ženský. Ale i Bůh Židů a křesťanů není jen mužský, otcovský, nýbrž i ženský, mateřský. To vykresluje Píseň písní, kde „otec“ není vůbec zmíněn, kdežto „matka“ ano, a to velmi významně (Pís 3,11; 8,2). Hospodin je mateřský otec, otcovská matka. Bůh rodí, rodí, krmí, kojí, tiší. Konečně jedno ze starých izraelských božských jmen El Šaddaj, v Septuagintě Pantokrator, může mimo jiné znamenat „Bůh (ženských) prsů“.
1. Hebrejská Bible akcentuje tělesnost, tělovost somatické darovanosti (ne danosti) od Pána životů. Radujme se ze svého těla, není to jen schrána duše, z těla svých blízkých a ovšem také z těla ženy, z jejích boků, prsů, lůna. Hospodin nám v osobě ženy, v jejím těle s jeho tvary a půvaby nabízí interní vstup do ženského vesmíru. Obdivujme tělo ženy ve vší pokoře, ale také s vděčnou veselostí.
2. I asketismus měl v náboženských dějinách lokální význam. Ale jen pro jednotlivce nebo skupiny. Toto ucílení má někdy své málo stvůrné důsledky, i u světců vedlo k sebemrzačení a sebetrýznění, a to pak bylo propagováno jako něco zvláště křesťanské. Převládat má pokorný obdiv k tělu. Muž má být laskán, tišen, kojen, opojován vesmírem ženského těla.
3. Podle starých představ má i Bůh prsy. Je to sice metafora, ta však ukazuje k Boží mateřskosti. Bůh nás nejen tvoří, vede, učí, nýbrž i hladí, opájí nás svou mateřskou blízkostí.
4. Chovám se klidně a tiše jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. (Ž 131,2) Vůně Božího mateřství mi umožňuje dýchat božské čiro.