AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Koleno, anatomická část dolní končetiny, která spojuje stehno s bércem, má v Bibli nejen význam doslovný, nýbrž i symbolický a (polo)rituální. Koleno (kolena) je v hebrejštině berek, v řečtině (LXX) gony, v latině (Vulgáta + NZ) genu. Hebrejské berek je odvozeno od kořene b-r-k, který má dvojí význam: 1. klekat na kolena, 2. žehnat. To není náhodné: hebrejské ucho slyšelo obojí význam současně. Kolena souvisela s poklekem před osobou, kterou radno, ne-li nutno respektovat. Pokud nebylo nutné padnout přímo na tvář (Da 3,6).
Koleno je proto téměř synonymum modlitby. „Přistupme, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem…“ (Ž 95,6). Ve jménu Ježíše má pokleknout „každé koleno“ (Fp 2,10). Zde platí: „Modlitba poníženého proniká oblaky“ (Sir 35,17). Adresátem modlitby však, žel, byly mnohdy i „ukydané“ modly nebo idoly, vyrobené na zlokultickou objednávku, jak velmi sarkasticky říká Izajáš (Iz 44,15). Kolena jsou k ohýbání, které slouží jako nástroj (ne stroj nebo strojek) skutečné zbožnosti. Padnout dolů, na kolena, má být viditelným podobenstvím pokory srdce. Kolena jsou však též názorným podobenstvím pohlaví, konkrétně ženského klína. Sára vzala v drsné životní nouzi svou otrokyni Hagar a dala ji svému manželovi za ženu, aby s ní mohl úspěšně souložit: tak vznikl Izmael (Gn 16). Technicko-náboženskou stránku tohoto aktu vedoucího k porodu popisuje „případ Ráchel“. V průběhu „zápasu Jákobových žen“ nabídla Ovečka Ráchel svou otrokyni Bilhu Jákobovi – se slovy: „Vejdi k ní! Porodí na má kolena (al-birkaj), a tak i já budu mít z ní syny“ (Gn 30,3). Tak souvisí koleno a pokolení – potomci, kteří se objevují na světě na kolenou rodící nebo porodu kulticko-etnicky účastné ženy. Jak sklánění kolen v modlitbě, tak doufanlivé přivádění na svět je garantováno nadlidskou silou Božího požehnaní. Čtěme s hrdelním úžasem Žalmy 127 a 128.
1. Sláva! Mohu pokleknout na svá kolena a dychtivě věnovat úctu tomu, kdo nespí ani nedřímá, jako baalovští a jiní oslizlí bozi a mé nezřízené představy o Bohu i člověku.
2. Děkuji! Koleny žen přicházejí na Boží svět, ohlodávaný temnými, špinavými mocemi, noví lidé, celá pokolení. Koleny ženy jsem prošel i já, hraboš balaboš. Poetizace ženských kolen a rodidel je na místě, v Písni písní i u Erbena nebo Seiferta.
3. Hospodinovo a Kristovo požehnání (brk), které je symbolizováno Božím sestupováním na naše lidská kolena, ale i na kolena našich srdcí, provází nás i další po-kolení. Hal, hal, Jahu!
4. Kolena jsou lidské intimum. Boží cesty prostupují všechna naše soukroma a utajena.