Aktuální slovníček biblických pojmů
Židovská i křesťanská Bible nezmiňuje při výkresech zla (Zlého) toliko Satana (to je součet zlých sil) nebo ďábla (Osočovatele), nýbrž i jiné zlé mocnosti a vzpurnosti, vichrující síly vůči Hospodinu či Kristu. Například livjátana, behemóta nebo rahaba (ČEP: Netvor) (zvl. Jb + Ž), a ovšem i Draka. Ten vystupuje v obrazné biblické zvěsti, ale i u mnoha národů předního Orientu jako protibožská bytost, jakoby výtvor čiré zloby v nedozírném rozmachu chaotičnosti. Drak – draci, hebr. ha-tanním, řec. drakón, lat. draco; draci jsou v očích některých badatelů šakalové, hadi (Septuaginta) nebo sirény (Vulgáta). Hospodin Draka i draky udolává (Ž 74,13n). V řecké mytologii zahubil Apollón hada – draka Pythóna svými slunečními šípy. V babylónské „stvořitelské mytologii“ přeťal Marduk dravou smrtnou Tiamatu. Populární svatý Jiří proklává dlouhým kopím draka. Drakem je prorokem nazván egyptský farao (Ez 29,3) i babylonský král Nebúkadnesar (Jr 51,34). Osud Draka i draků je rmutný. Egyptský král, vydávající se za „božího syna“ na zemi, bude vyloven pomocí háků ze všech toků – i „se všemi rybami“. Jeremjáše chtěl babylonský drak spolknout a naplnit si břicho náboženskými lahůdkami. Bude však Hospodinem spolknut sám. Menší, ale jedovatí draci či šakali (v Egyptě posvátní), možná hyeny, v doprovodu sov se budou cítit doma ve skvostných bohoslužebných prostorách Babylonu; tato „divá sběř“ (K: lítá zvěř) si bude vychutnávat všechno sakrální. Ochranná tabu odpadnou (Iz 13). Ježíš měl při zástupném pokušení v patách „dravou zvěř“ – to znamená démony. Ale byli tu i andělé, kteří ho obsluhovali (Mk 12). V novozákonní apokalypse se objevuje „veliký, ryšavý drak“, saň ohrožující církev a jakoby soupeřící s Kristem o moc nad světem (Zj 12,3n.,7,17 a 20,2 aj.). Drak i draci budou poraženi Božím slovem uprostřed soukromého nebo světového dění. Před zpěvem či hlučením sirén nám Hospodin zacpe sluch bdělou vírou.
1. Žijeme v Božím světě, v prostoru vyzískaném Hospodinem a jeho Kristem. Nejsme však úplně bez starosti. Zlo nebylo definitivně poraženo. „Buďte střízliví! … Váš protivník, ďábel obchází… Vzepřete se mu…“ (1Pt 5,8n). Bůh však už uťal mečem své dobrotivosti většinu dračích hlav. Ale ty vytrvej! Pozor na démonskou havěť! Zamíhala se i u noh Ježíšových. 2. Drak má v našem světě, a to zvláště po šoa, své představitele, tyrany, lháře, svůdce. Hitler, Stalin, Gottwald, který shltnul Horákovou, a další. Novodobí antikristové (1J 2,18 aj.) šíří ducha zla, snaží se zastavit síly dobra a zalejnit prostory rozvoněné Kristem. Šíří ducha lži, difamace, pomluv, protibožských a protilidských bludů (1J 4,3 aj.). Běda, kdo není dobrým šermířem!
3. Církev je tady k tomu, aby učila sebe i svět rozpoznat, co jej aktuálně zle ohrožuje. 4. Žel, svatá církev jedná (často?) velmi nesvatě, aktéry draka jsou i někteří papeži i některá rozhodnutí reformátorů. 5. Byť svět i plný ďáblů byl… Stačí Boží slovíčko. To všechny běsy a necitlivce zadáví.