Aktuální slovníček biblických pojmů
Cesta (hebr. derech, řec. hodos, lat. via) označuje buď přírodou vzniklý (ú) tvar nebo lidským úsilím vybudovanou komunikaci. Mnohdy znamenala lhůtu. V přeneseném (spiritualizovaném) smyslu vyznačovala způsob života nebo Boží (Hospodinovo a Kristovo) jednání s člověkem a světem.
Cesta jako (vnější) trasa se zmiňuje např. v 1Kr 13,23nn: Lidový prorok (íš há-elohím) usvědčivší krále Jarobeáma z modlářství se dal obelhat „starým prorokem“. Od posvátného stromu (há-élá) se vrátil zpět, aby s klamným prorokem pohodoval. Na zpáteční cestě ho usmrtil lev (13,24). Jinou cestou, než prve zamýšleli, se vydali oni „vánoční“ králové – mágové (Mt 2,12). Nejstaršími a asi skoro klasickými trasami byly Izraelcům královské cesty (derech ha-melech, Nu 20,17), vystavěné snad Egypťany. Poměrně časté je cesta ve významu lhůty. Mojžíš a jeho „starší“ měli požádat faraona, aby jim dovolil odejít do pouště „cestou tří dnů cesty“ (derech šelošet jámím, Ex 3,18). Cestou byl míněn i způsob života. Mudroslovné Přísloví mluví v Př 30,19 o cestě orla, hada, lodi, muže („při dívce“). „Filosofie“ knihy Přísloví zní: „Cesty člověka (darché-íš) jsou Hospodinu zřejmé.“ (Př 5,21) Nejfrekventovanější a nejstěžejnější v celé Bibli je symbolický význam cesty. Běží o životní orientaci, směřování, cílení. Startem jsou Hospodinovy a Ježíšovy pokyny, rady, příkazy. Jejich souhrnem je Desatero (Ex 20) a „poštívání“ k lásce (Dt 6,5; Lv 19,18; Mt 22,37). V navázání na antickou předlohu to brilantně vyjádřil náš světec Pavel z Tarsu: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska“ (1K 13,13).
1. Nebezpečí na cestách (pěšky, autem, letecky) hrozilo už Pavlovi (čtěme Skutky apoštolů), hrozí i nám (přepadávání zločinci, přírodní katastrofy, infarkty, šoky). Ochrana „andělem strážným“ při našem cestování není plodem pověrečnosti, nýbrž „věcí“, se kterou se obracíme k Pánu cest.
2. My svou cestu lhůtujeme, ale Mistrem lhůt je Bůh – a jeho Jošua z Galileje. Ptejme se, zda lhůtování našich cest je přiměřené Boží vůli, která může být „kratší“ nebo „delší“ – nebo zda to Prozřetelnost nechává jen na nás.
3. JHVH-Adonáj si vybral osoby, na kterých ukazoval SVOU CESTU: Abraham, Josef, Jeremjáš. A s tísnivou, ale elektrizující zřetelností si vybral Ježíše. V gnostickém vyjádření Janově Ježíš prohlásil „Já jsem ta cesta“ (EGÓ EIMI HÉ HODOS – J 14,6). V Ježíšovi se zračí Hospodinovo JITÍ, pohyb k pravdě, životu a domovu. Dejme se strhnout tímto pohybem pravdy a života jakožto přítomné věčnosti.