Aktuální slovníček biblických pojmů
Úzkost v Bibli je fenomén psychosomatický, prostorový i interní (až intimní). Malý prostor k bydlení může ústit do psychické, ba i náboženské úzkosti, k zúžení našich možností, k vnitřnímu soužení (soužení je také zúžení). Starý zákon užívá většinou hebrejského kořene c-r-r = být těsný, mít úzkost, svírat úzkostí; car = soužení, úzko, úzkost. Řecké stenos = těsný, úzký; úzkost; stenochórein = zahánět do úzkých; objevuje se i pojem thlipsis; latinské angustiae = úžina, soutěsky, průsmyk, v přeneseném smyslu to znamená octnout se v tísni (in angustum venire). „Zúžením“ ovšem člověk někdy prochází, aby dosáhl záchrany: Vcházejte těsnou branou – Mt 7,13. Nezbytné jsou úzkosti rodící ženy (Oz 5,15).
Smrtelná úzkost (hebr. šábác) jala podle 2S 1,9 krále Saula na hoře Gilbóa, na místě příliš úzkém k účinné obraně. V úzkosti cítíš, že jsi pod neodkladným soudem Božím. Vděčně vyznává žalmista (Ž 4,2): „Ty jsi mi v úzkostech prostranství způsoboval“ (Kral.). Soužení – zužování vnějšího i vnitřního prostoru víry a rozhodování – prožívali svědkové víry všech dob. Podobají se ovcím vedeným na porážku, ale veškeré úzkosti a útisky, ani okolnosti, ani vnitřní sevření, je nemohou odloučit od lásky Kristovy (agapé Christú) – Ř 8,35. Nejradikálnější zúžení – soužení je smrt. To jsou ty „úzkosti hrobu“ (Kr.) či – podle ČEP „ podsvětí“ (micáré šeól ) – Ž 116,3, kde věřící prosí, aby Bůh zlou úzkost proměnil v širokost spásy. Úzkost bolí, sápe se, ohlodává živé maso, emocionálně, ale pravdivě to vyjadřuje překlad kralických v Ž 38,9: „řvu pro úzkost srdce svého“ – v pozadí je syrový jekot (nehámá). Víme však (ruku na srdce), že člověku víry všechny věci napomáhají k dobrému (Ř 8,28)? – tedy i úzkosti a soužení.
1. Lidé v úzkých mají najít dost prostoru k bydlení, k realizaci svých plánů a ke spřádání snů o modrých zítřcích. Dostatečný prostor, nezúženost! Bydlet lidsky a zařizovat se velkoryse – to je nejen (lidské) právo člověka, nýbrž efektivní a průsazné zaslíbení Stvořitelovo.
2. Úzkost plynoucí z těžkých chorob, dědičných předpokladů, infekcí a jiných smrtelných zátarasů může být Boží zkouškou naší pevnosti (Jób). Mnohem četněji je to atak satanských sil a zlobou zapáchajících triků. Tady je na místě náš boj proti sadistickému zužování prostorů našeho života. Vari, ďáble!
3. Nejprudší úzkost se týká našeho nitra, samotného našeho Já. Jsem v úzké noře, jsa příliš úzký, než abych byl svatý, milosrdný, spravedlivý; jsem stlačen svým Bohem do takové úzkosti, že mi nelze žít (jak poznal Izajáš v chrámě). Bůh mi překvapivě poskytne široké bydlení: myšlení, cítění, rozvažování, cílení. Úzkost už není – haha, můj osobní antikriste!