Aktuální slovníček biblických pojmů
Soud – hebr. mišpát, řec. krisis, lat. judicium – má právní punc, ale jeho podstata jakékoli lidské právo přesahuje. Hebr. š-p-t znamená soudit, rozsoudit, ale především prosadit či zjednat právo; mišpót = přísný soud, potrestání. Proto jsou ve značné šíři Starého zákona soud a právo (cedáká) obsahovými synonymy (Ž 33,5; 89,15; Iz 33,5; Jr 22,3 aj.), podobně se druží k soudu milosrdenství (chesed – Oz 12,7). Starozákonní soud chrání slabé: vdovy, sirotky, sociálně nebo jinak postižené (Iz 1,17.23; Ž 10,18 aj.). Zbavme se objektivistické představy: Bůh soudí nepravost, hřích a pýchu, ale straní slabým. Člověk obklíčený zlými (někdy i z vlastního společenství) se dovolává práva: „Dopomoz mi, Hospodine, k právu“.
(Ž 7,9 – Buber: „rechte fir mich, Du“). Soud je radikální rozlišení mezi tím, co je správné, ve shodě s Boží smlouvou a vůlí, a jednáním protiprávním, bezohledným. Ž 1 staví proti sobě svévolníky a spravedlivé, kteří žijí z Hospodinova zákona. Ale v nejzazším smyslu jde o gruntovní nápravu, restituci a rehabilitaci. Daněk (Verbum a fakta) upozorňuje na prorocký výrok: Sion v soudu vykoupen bude (Iz 1,27 Kr.). V podstatě jde o napravení porušených vztahů. „Soud přináší restituci božského údělu a práva, o něž svět a hřích obírá člověka a všecko stvoření“ (Daněk). To platí i pro Nový zákon. Zvláštní rozměr osvětluje Jan, pro nějž soud (krisis) je již přítomnou, nikoli teprve budoucnostní skutečností (J 12,31). Každý se musí rozhodnout pro to, co zachraňuje (v Kristu Ježíši), a odvrátit se od toho, co člověka noří do tmy zapomnění a smrti. Zjednáváním práva byli pověřeni „soudcové“ (viz kniha Soudců), králové a jiní vůdcové. Ti chránili Izrael před vnějšími nepřáteli (např. Gedeón – Sd 6nn), ale především usilovali o platnost a účinnost práva, spravedlnosti, ale i milosrdenství. Soudcové používali věšteb a charismatické intuice. Králové a kněží měli řetězec právně náboženských příkazů a doporučení vyvěrajících ze Zákona (Tóry). Ježíšovo vystoupení toto soudní dění (spíše než jednání) „rekvalifikovalo“: Milosrdenství nadřadil náš Pán všem ostatním hodnotám.
1. Raduj se, mrzoutský křesťane, že Bůh v Kristu soudí tebe i svět. Máme vyhráno. Přesto, že lidská práva jsou přečasto porušována, Bůh v Ježíši a jeho lidech své spravedlivé souzení neúchylně prosazuje.
2. Ty se neboj, človíčku Kristův, hrstko Hospodinova, Bůh se tě včas zastane. „Sílo má, Bože, ty se nevzdaluj, / ke spomožení mému při mně stůj…“ Máš mocného advokáta a Soudce rychlý a spravedlivý tě udrží i nad zuřivou vodou.
3. Nad všemi soudy a soudci, za něž můžeme být mnohdy i vděční, prosadí se „poslední soud“, o němž něco tušili už staří Egypťané. Dal jsi vody žíznivému? Projdeš, hurá! (Mt 25).
4. „Stačí přece / když dovolujeme poslancům / aby hlasovali o zákonech / které jsou základem nápravy / naší zanedbanosti společenské / Těžko se lze smířit s tím / že většina má pravdu“ (I. Vodseďálek, Felixír života). Dodávám, pravdu má jen jeden: milosrdně soudící Bůh.