Aktuální slovníček biblických pojmů
Hebrejská Bible užívá pro duchovní dimenzi doufání kořene q-v-h = mít naději, nadít se, napjatě očekávat. Tiqvá znamená naděje, ale též šňůrka. Možná, že v pozadí je měřící šňůra (qáv), vyměřující vzdálenost od jednoho bodu k bodu druhému; může jít o napětí mezi doufajícím a osobou či věcí, k níž se doufavec „pne“. Jiným označením je ch-s-h = schoulit se, vinout se, přitulit se; machsé – to je útulek. Jiným výrazem pro doufání je b-t-ch = doufat, důvěřovat, žít bezstarostně: „Já v tvé milosrdenství však doufám“ (Ž 13,6). Sám Hospodin je v posledu naše jistota, k níž se upínáme. Na druhé straně platí: „Proklet buď muž, který doufá v člověka“ (Jr 17,5). Slůvkem pro doufání je i ch-k-h = toužebně čekat, čekat s důvěrou. I v prekérní situaci Božího soudu, říká Sofonjáš, nemáme házet flintu do žita: „A tak na mě očekávejte, je výrok Hospodinův“ (Sf 3,8). Řeckým adekvátem je sloveso elpizein = mít naději a podstatné jméno elpis = naděje. Dalekosáhlé je apoštolovo vyznání: „Jsme spaseni v naději…“ (Ř 8,24a). Spasení nelze ztotožnit s našimi blahými pocity. Naděje je něco riskantního, něco, co nemůžeme vnějším způsobem evidovat: „Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje“ (Ř 8,24b – kral.). V řeckém textu Bible se setkáme s pojmem hypomenein(menein) = pozůstat, vydržet, čekat. I to patří k doufání: vytrvat až do konce (Mt 10,22). S nadějí máme snášet příkoří kvůli následování Krista (1Pt 2,20). Naděje je jako na orličích křídlech nesena láskou – agapé (1K 13,7), která svou výsostností způsobí, že už naděje (ani víry) nebude zapotřebí (1 K 13,13). Nadějí vstupujeme na práh lásky. Neopominutelným slovem pro naději je i sloveso tharsein = být dobré mysli, mít odvahu povznést se v polekané mysli k jistotě, že sama milosrdná Boží pravda odvrhne mé hříchy v naprosté zapomnění: „Buď dobré mysli, dítě, odpouštějí se ti hříchy“ (Mt 9,2). Lepá latina užívá pro vzlet, let a spočinutí doufání výrazu sperare: Ave, cruc, spes unica. Jakož i manere, permanere, perseverare aj.
1. Víra – naděje – láska, to jsou sestry. Naděje plésá ve vášnivém objetí víry, neudělá bez ní ani krok, a v náruči lásky, která rozněcuje vysoký oranžový plamen naprostého spolehnutí na Matku Pravdu. Naděje je odvahou vstoupit do zóny Hospodinovy a Kristovy budoucnosti. V této zóně je beznaděj a malodechost odklizena jako haraburdí uvadlé minulosti.
2. Vsadit na naději je možná šílené. Ale ty se musíš spásně pomást, aby tě neshltla špinavá řeka nechuti k životu a nestatečnosti žít Boží věčno.
3. Vzpomeň na Komenského, Masaryka a Patočku – bez naděje by to byly jen suché květiny v historickém herbáři. Ani Ježíš z podivného Nazaretu by nemohl vdechovat své poslání bez naděje, o kterou musel, zalit strázní, bojovat den co den. Vzpomeň svých rodičů, kteří tě vydoufali, poněvadž se sytili chlebem naděje.
4. Láska je matkou světa. Naděje je rosnou vzpruhou, jíž žijí toužící lidé, úpící stvoření i bios a fysis kamsi se řítícího kosmu.