PRO HOMINE 2006 / Být – od jestování ke stávání se

Číslo

Aktuální slovníček biblických pojmů

Hebrejská Bible užívá pro (nejen gramatickou) kategorii „být“ slovesa hjh (hájá) = být, dít se, mít, nastat, vznikat, vyskytovat se, řecká Bible (Septuaginta a Nový zákon) slovesa einai = být (a přidružené významy podle kontextu). Hájá je někdy skoro synonymní s chjh (chájá) – zůstat na živu, žít, okřát. Prostým významem je tu „jestovat“, vyskytovat se, figurovat: „Léta mého života byla (hájú) nečetná a zlá…“ (Gn 47,9). To je konstatování, výpověď probarvená životní zkušeností.

„Být“ však mnohdy, a významně, znamená, že se něco děje, stává a stane. „Být“ se tu podobá semenu, z něhož se postupem času a dobré boží vůle stane strom nesoucí libé plody. Jako locus classicus posluž tu Ex 3,14: „Bůh řekl Mojžíšovi: ‚Jsem, který jsem,‘“ ’ehjé ’ašer ’ehjé (Ex 3,14). Zde „být“ vypovídá o samém Bohu. Bůh tu není konstatovatelnou věcí, nebeským předmětem, nýbrž oním (Buberovským) TY. Boží bytí není abstraktní, všeobecné, metafyzické, nýbrž konkrétní, osobní, zvoucí a přikazující. Hospodin ohnivého stromu „je“ tak, že vstupuje až drsně do života Mojžíšova a jeho dobrodružným prostřednictvím zachraňuje své hebrejce. Tak se těmto podruhům záchranně stává. Jsem – to znamená: jsem tu, pro tebe, pro život lidí, jsem „Bůh sestupující“ (jak to formuluje Jan Heller).

Boží i lidské bytí není identické, ale něco je spojuje: pokyn, impuls, vůle k tomu, aby tma ustoupila a do arény světa a vesmíru proniklo tajemné, ale zřetelné světlo. To je vyjádřeno oním jehí Gn 1,3: „Rozsvětli se!“ Nehebraistu mohou v českém překladu biblických textů zmást ta jakoby gramaticky nebo dokonce teologicky významná „je“, „jsou“. V hebrejském textu tato spona vůbec není. Ve větě „Hospodin je můj pastýř“ (Ž 23) není přiměřené spekulovat o Božím „bytí“, svědek chce říci: Hospodin pastýřuje. A v tomto „pastýřování“ je jeho „bytí“.

Bytí Boží i pravé bytí lidské je možno pochopit i jako zónu božího stvořitelského záchranného vlivu, či spíše přílivu: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo…“ (2 K 5,l7)

1. Každé ráno si řekni: Jsem, haleluja. Kam mě dnes Pravda posílá?

2. Pouze „žít“ je málo. Umím bdít s Mojžíšem u svatého keře a s Kristem v Getsemane?

3. Jestování před netváří kosmu mi připadá málo. Čím se stanu blízkému i dalekému, ano i těm hvězdám?

4. Ježíš není od věků přichystaný vykupitel. Je to člověk, který se stal skutečným člověkem, abych se i já pod přílivem jeho „TY“ stal člověkem, který by nebyl jen dvojnožcem.