Aktuální slovníček biblických pojmů
Odpuštění našich vin (smrtelných chorob našich úmyslů, myslí a činů, v nichž není špetka milosrdenství a kde je sama Pravda máčena v močálech lži) je div, proti němuž je chůze po vodě nebo pobývání v ohnivé peci skoro zanedbatelnou maličkostí. Nelze to vyjádřit jedním slovem. Hebrejská Bible nabízí několik výrazů: 1. kipper, 2. nása’, 3. sálach, v novozákonní Bibli je to afienai. Sloveso kpr = (u)smířit, zprostit viny, zrušit. To bylo v Izraeli předkládáno i kultickým způsobem. Částí schrány byla zlatá deska položená na Schráně (kappóret), zkrápěná veleknězem smírčí krví. Pro nás je to manifestace milosrdné, a proto nezměrně drahé pravdy. Můžeš být čist – z ryzí Trpělivosti Boží, jen tak! Ns’ znamená nést, pozdvihnout břemeno (massá’), nadržovat, přeneseně: prominout. Bez Božího suverénního pardonu by tě břemeno vin zavalilo. Ale Hospodin tě zdvíhá nad tvé provinění a mimo ně! Slch – to je odpustit (v reflexním vidu jen o Bohu). V radikální „nouzi záchrany“ volá žalmista: Neboť ty jsi, Panovníku dobrý a nabízíš odpuštění (Ž 86,5). Ó ujmi ruku moji a veď mě sám! Novozákonní afienai (kromě toho užívá Nový zákon ještě jiná dvě slovesa) znamená odeslat, propustit (odpustit), upustit od něčeho, propustit. Zvěst o odpouštějícím Bohu s lidskou tváří Krista z Nazaretu teče, zurčí a tiše burácí svědectvím evangelistů a apoštolů. V „modlitbě Páně“ (Mt 6) prosíme: Odpusť nám naše viny (ř. ofeilémata = dluh). Jestliže jsme zadluženi (až po duši), pak především před Boží strmou dlouhočekající dobrotivostí. Ale Boží odpuštění je obrovský závazek: jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. Také ty musíš pustit z mysli a ze života ohavné proviny „svých lidí“. Pouštět do propadel, pouštět na ztraceno, pouštět do Léthé zapomnění.
1. Jistota, z níž člověk žije a jíž se duchovně sytí, je spolehnutí na milosrdné Boží srdce: Ale u Tebe je odpuštění (Ž 130,4). Kdo o tom neví, je duchovní mrzák a je permanentně nebezpečný společnosti, v níž žije se svými hranatými frustracemi.
2. Přijmout odpuštění je něco jako být rozvázán z pohřebních ovinů a jít daleko od hrobu. Po Ježíšově příkazu Lazare, pojď ven! zemřelý vyšel, měl plátnem svázané ruce a nohy… Ježíš poručil: Rozvažte ho a nechte ho jít (ř. afete auton hypagei) – J 11,44.
3. Křesťánku milý, odlož své nebezpečné mrzutosti do komory nějaké a tanči kankán před Hospodinem jako kdysi David před Schránou (2S 6)!