Aktuální slovníček biblických pojmů
Člověk (adam, homo) je stvořen Bohem (Pravdou) jako čistý, ostatním průhledný jako sklo, otevřený vykonat i nemožné pro druhého člověka, jinak pro mě nezajímavého a veskrze protivného. K člověku patří Zahrada radosti a nevinnosti (Gn 1–3), nepatří k němu had, podlehnutí svodu a bídné strádání s bradou v prachu a žravou úzkostí v srdci. Člověk a hřích nejdou ruku v ruce. Hřích (hebr. chattat, řec. hamartia, lat. peccatum) je scestí, úchylka, dekadence. V pozadí tohoto pojmu je představa poutníkova sejití z cesty, minutí cíle při střelbě z luku a podobně. Jiným pojmem je avon: zvrácenost, zvláště modlářství nebo vzpoura Božím řádům a pořádkům. Hřích znamená také dluh (ř. ofeiléma), to, čím jsme druhým povinováni nebo co jim máme vrátit, poněvadž to původně nepatřilo nám. V Matoušovi to Ježíš vyjadřuje v podobenství o nemilosrdném dlužníkovi (Mt 18,23nn). Hřích se děje na obě strany: vůči Bohu i vůči člověku. Kazí vztahy, situace, atmosféru, strhuje dolů a páchne. Hřích však není danost, osud, genetická závislost.
Přirozené je nehřešit, hřešit je nepřiměřené a hloupé, nejen zlé. Biblická i mimobiblická tradice nepředpokládá nutnost hříchu. Připomeňme takového Henocha: I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho vzal Bůh (Gn 5,24). Ježíš žil bez hříchu, ne proto, že byl Bůh, nýbrž proto, že byl skutečný člověk navoněný květy a stromy z Edenu. Ježíš je důkaz, že lze žít bezhříšně. Víme však o svém častém trapném klesání, vždyť už se rodíme do oblasti zamořené nábožensky úchylným hnojopisem svých předků (Ž 51,7). Ale hřích být nemá, nesmí a nebude. Ale už též platí: Kdo v Synu zůstává, nehřeší (1J 3,6).
1. Hřích je černá díra lidských možností strhující člověka, nevinného a podobného Bohu (Gn 1,27b; Ž 8; 1J 3,2) do oblasti marné rebelie vůči Řádu pravdy a soucitu.
2. Hřích je latentní zlo, které číhá jako dravé zvíře na prazích našich domovů, duší a obzorů (Gn 4,7: Kain – Ábel – vražda). Trhá jednoho od druhého, člověka od jeho Stvořitele a Spasitele. Nabízí člověku místo pravdivé Boží přítomnosti modly, magii, techniku marného budování i hromadných zkáz.
3. Hřích ruší smlouvu (berít), kterou Bůh uzavřel s člověkem (Gn 15,18; L 22,20 aj.), což člověka izoluje, chaotizuje, hází do zlomoci prázdnoty a jejích vražedných her. Kalí nebo ničí člověkovu budoucnost, jež je radost, lepost, společenství a neuhasínající plamen lásky. Hřích nás brutálně sune do nebudoucnosti, bezdomoví a vnějších i vnitřních trýzní.