Čas od času se i u nás setkáme s názory horlivých zastánkyň do detailů prováděné rovnoprávnosti obou pohlaví, které tvrdí, že není v pořádku, je-li v našem jazyce slovo „Bůh“ podstatným jménem rodu mužského.
Při nedávném čtení takovéhoto „revolučního“ názoru jsem se ve vzpomínkách vrátil do dob, kdy jsem jako posluchač matematicko-fyzikální fakulty pociťoval silný vnitřní nesouhlas s desítkovou soustavou. Viděl jsem oprávněné argumenty pro soustavu dvojkovou, trojkovou, osmičkovou, dvanáctkovou či šestnáctkovou. A vůbec – proč by se nějaké číslo mělo upřednostňovat? Kdybych v těchto úvahách pokračoval dále, asi bych přišel k závěru, že nejlepší by bylo čísla zapisovat jednoduše pomocí čárek.
Používání číselné soustavy se netýká jen zapisování čísel, ale především jejich vyjadřování slovy. Změnit občansky používanou číselnou soustav by znamenalo změnit jazyk.
Každý jazyk se mění, avšak spontánně, po drobných krůčcích. Takovýto vývoj – evoluce – je jevem pro jazyk přirozeným. Nadiktovat, že se číslovky budou nazývat jinak, znamenalo by revoluci, kterou by jazyk jako prostředek k dorozumění neunesl.
Jestliže hovoříme o Bohu, bude náš jazyk vždy jen prostředkem nedostatečným, který nejhlubší skutečnosti plně nevystihne. Buďme však vděčni za tu možnost vyjadřování, kterou máme. Pán Ježíš, když v podobenství mluvil o Božím království, používal vyjadřovací prostředky, které byly k dispozici. Přebudovávat vyjadřováni Písma kvůli jakési symetrii mužského a ženského rodu by bylo pošetilé.