Evangelický kazatel českého vysílání Svobodné Evropy Petr Orlický se nedávno vyjádřil nepřímo, ale zřetelně k neskončené ještě debatě o vztahu ČCE k instituci vojenských duchovních. Poté, co upozornil na příkladnou spolupráci švýcarských křesťanů evangelického a katolického vyznání, řekl:
Že bylo ve Švýcarsku dosaženo dnešního stavu, jenž má charakter průkopnický a zdaleka není obecně rozšířený, předpokládá ovšem delší vývoj. Počátky se shledávají v třicátých letech. „Před padesáti lety by si sotva kdo mohl představit, jak samozřejmě dnes jako evangelíci a římští katolíci spolupracujeme.“ Ale k tomuto zjištění přichází korektura ze strany asi velice překvapivé: První kroky se dály už před sto lety, v organizaci sice uzavřené, ale do široka vyzařující. Vojenští duchovní švýcarské armády poznávali, jak nezbytné, a přitom dobré i užitečné jsou co nejužší kontakty obou konfesí a spolupráce pokrývající pokud možno celou oblast jejich činnosti. Koncem minulého století byla proto založena „Společnost polních kazatelů“. Možná usnadňujícím momentem bylo armádní nařízení ve služebním styku si tykat. Ale i bez vnějších podnětů docházelo ke krokům vzájemného zájmu a chápání, a pak i k osobnímu sblížení, ano skutečnému přátelství. Tento duch nezůstal mužstvu utajen a provázel je do civilního života. V současné ekumenické diskusi je vedle křtu a svátosti těla a krve Páně nejobtížnějším tématem církevní úřad. Povzbuzením i poučením může být náš příklad, v němž bylo dosaženo uznání platnosti a rovnocennosti jednoho úřadu, který na sobě nese jednoznačně pověření ne různých konfesí, nýbrž jediného Pána Ježíše Krista.
Pozadí tvoří ovšem vědomé uznání armády demokratického státu ne jako mocenského nástroje, nýbrž služby ochrany slabých a bezbranných, ano i služby případným protivníkům, aby každé agresi byly postaveny co nejúčinnější překážky do cesty. K takovému poslání se mohou přiznat všichni občané v demokracii, křesťany nikterak nevyjímaje.
jds