Druhý svazek knižnice Bibliotheca bohemica batavica, jež si vytkla za cíl prostředkovat teologické podněty mezi českým a nizozemským protestantským prostředím, svérázně a přece velice ústrojně navazuje na titul, který tuto řadu uvedl – Miskotteho Biblickou abecedu (EMAN, Heršpice 1996). Kniha Nico ter Lindena však není „o bibli“, o tom jak ji číst a co je přitom třeba vzít v úvahu, nýbrž představuje pokus tlumočit biblickou zvěst přímo – vstupem do roviny starozákonních příběhů. Nejde ale jen o prostou modernizující parafrázi, která by si kladla za cíl přeříkat klasické příběhy způsobem, který by snad mohl být stravitelný dnešnímu člověku; běží o mnohem více.
Ter Lindenovo „přeříkání“ biblických látek je interpretačním pokusem, který na základě zvládnuté biblickokritické analýzy dospěl k novému syntetizujícímu podání a zdařile je tlumočí formou autentického vyprávění. Když se jeden z největších starozákonníků 20. století, Gerhard von Rad, chtěl stručně a jasně vyjádřit, jak tlumočit biblickou zvěst, napsal, že nejpřiměřenějším způsobem by bylo „převyprávění“ (Nacherzählen). Sám se však k takovému pokusu neodhodlal; bylo mu bližší napsat monumentální odbornou Theologii Starého zákona, kde jednotlivé látky pojednal v chronologickém pořadí jejich předpokládaných dějinných kontextů.
Knížka Nico ter Lindena představuje svým způsobem zdařilé uplatnění této von Radovy maximy. Háv prostého vyprávění, v němž se nám dílo podává, nás ovšem svou přístupností nesmí mást. Prostota a přístupnost výsledného textu nevzniká tím, že by si autor problémy textu a problémy jeho výkladu nepřipustil. Právě naopak, jsou plodem jeho zodpovědného interpretačního úsilí spojeného s bohatou a přitom ukázněnou vypravěčskou invencí. Řečeno ricoeurovsky, text této knihy představuje rovinu „druhotné naivity „– takové, která je plodem jak zvládnuté kritiky „naivity prvotní“, tak i zvládnuté reflexe této kritiky samé, jejích metod a hermeneutických principů interpretačního počinu. Jakkoli autor očividně prošel důkladným školením ve světě kritických studií, jako vypravěč biblických látek nabízí příběhy bezprostředně přirozené, čerstvé a svěží. Své interpretační nasazení ovšem autor nijak neskrývá – naopak, hned na začátku své čtenáře zavazuje, aby vždy nejprve četli texty z bible a teprve potom příslušnou pasáž jeho zpracování; nechce svým čtenářům Písmo nahradit, nýbrž interpretačně otevřít.
Vedle K. H. Miskotteho lze za způsobem, jímž autor s biblickými látkami pracuje, spatřit výrazné linie biblické teologie Franse Breukelmana; sám autor se k němu ostatně výslovně a vděčně hlásí (viz ediční poznámka).
K vykladačským zásadám F. Breukelmana a jeho žáků (jimž se někdy říká tzv. Amsterdamská škola) patří především, že texty jsou v prvé řadě vykládány uvnitř rámce dané literární kompozice a to v souvislosti s tématem, které je v těchto textech rozvíjeno. Vše, co se můžeme domnívat o historických kořenech, dějinách vzniku textu a dějinné cestě související tradice nám jistě může být vítanou pomocí při exegetické práci, ale rámcem, v němž chce být sdělení textu vnímáno, nejsou tyto hypotetické historické kontexty, nýbrž sám strukturovaný celek textové kompozice. Zde má svůj základ blízkost metodologie Breukelmanovy školy ke strukturalistickým a textově-lingvistickým analytickým postupům. Je však velkým zjednodušením, pokud někdo vnímá tento způsob práce s biblickým textem jen jako prosté uplatnění strukturalistických metod v biblistice. Breukelmanovi a jeho žákům – v neposlední řadě Nico ter Lindenovi – jde o mnohem více než jen o odhalení synchronních jazykových či tematických struktur, o popis kompozice motivů či přesnou formální orientaci v textuře biblického kánonu. Interpretační zájem je primárně teologický: běží o to, aby text přišel se svým sdělením ke slovu, aby Písmo řeklo své – a to je vždy záležitost událostná, záležitost, která zasahuje a utváří dějinnou realitu. Proto se ani zájem o historickou dimenzi a dějinné kontexty biblistům této školy z očí neztrácejí. Ovšem zásadně platí, že ani historickokritický nárys kontextu ani kanonicko-strukturální obraz biblického svědectví sám o sobě ani ve vzájemné součinnosti nestačí žádoucí výpověď Písma navodit, pokud se samo Slovo, o které tu v onom množství slov běží, nestane oslovením.
O roli jednotlivých perspektiv v souhře tohoto interpretačního úsilí svědčí na mnoha místech dnes představovaná kniha velmi zřetelně. Například při výkladu Gn 22 – „strašlivého a nádherného a tajemného příběhu“ Abrahamovy zkoušky, v němž Hospodin žádá na praotci obětování jediného syna – dává Nico ter Linden svému čtenáři pohlédnout na dění příběhu postupně z několika perspektiv. Nejprve nabízí pohled „brýlemi archeologa“; v této perspektivě nazíráme danosti příběhu v historickém kontextu starověkého Orientu, v souvislostech s obětmi prvorozených synů a polemickém zápase Izraele v těmito kultickými praktikami. Pak autor nabízí hledět na příběh „brýlemi psychoanalytika“; při tomto pohledu si můžeme všímat především hlubinné ambivalence lásky a nenávisti, nepřiznávané dvojakosti a vnitřní protikladnosti vztahu mezi otcem a jediným synem. Nakonec pak autor (se slyšitelným povzdechem „konečně!“) zve k pohledu na příběh „brýlemi theologa“ – a v této perspektivě rozvine základní tematickou linii pří běhu jako „zkoušky víry“ a uvede jednotlivé aspekty do širších souvislostí biblického příběhu (od bezprostředních souvislostí v rámci abrahamovského cyklu až po novozákonní uplatnění těchto látek). – Pokud by tedy někdo nevěděl, co si má představit za Miskotteho zásadou odvozovat záměr, metodu i uplatnění hermeneutických postupů z Písma samého (z jeho celostnosti) nebo za Breukelmanovým požadavkem „vykládat texty v rámci dané kompozice a to v souvislosti s tématem, o které v nich běží“, nechť sáhne po ter Lindenově knížce a začte se…
Nezbývá než si přát, aby tato knížka, která vyšla již v řadě světových i národních jazyků, našla i v českém prostředí takové čtenáře, v nichž „povídání“ ožije a onen Příběh při nich pokročí o pár autentických kroků „dál tímto světem“…
Nico ter Linden: Povídá se…
(Bibliotheca bohemica batavica 2),
EMAN, Heršpice 1999,
214 stran, brož. 174 Kč (ISBN 80-86211-11-8).