Přinášíme projev Ondřeje Cakla, který pronesl na konci května 2007, když přebíral Cenu Františka Kriegla za rok 2007, udělovanou Nadací Charty 77, za monitorování aktivit neonacistických skinheadů. Text projevu mapuje nejen aktivitu lidí z projektu Monitoring, ale zároveň poskytuje přehled neonacistických aktivit a upozorňuje na dluhy státních orgánů. V tomto smyslu je i odpovědí na otázky, zda má cenu manifestačně se postavit antisemitismu a rasismu těchto skupin, jak se objevily po jejich zmařeném pochodu plánovaném pražským Židovským městem v den výročí Křišťálové noci loni v listopadu.
Vážené dámy, vážení pánové,
velice si vážíme ceny Františka Kriegla, kterou mám tu čest dnes převzít za celý kolektiv projektu Monitoring. Cenu považuji nejen za své ocenění, ale především za ocenění projektu, u jehož zrodu jsem v roce 1996 stál a jehož mluvčím jsem se stal. Během 10 let existence projektu zaměřeného na monitorování pravicově extremistické a zejména neonacistické scény v ČR se v jeho týmu vystřídalo okolo 30 žen a mužů, kteří svým dílem přispěli k rozvoji projektu do dnešní podoby. Bez těchto lidí bych nikdy nemohl na tomto místě přebírat toto ocenění. Sledování českých neonacistů je teamová práce, nikoliv práce jednotlivce.
Rád bych se s Vámi podělil o několik příběhů, postřehů a životních zkušeností.
Vznik projektu Monitoring vyplynul z reality poloviny devadesátých let. V této době pravidelně docházelo v ulicích k rasovému nebo ideologickému násilí páchanému pravicovými extremisty. Oběti se však bály útoky oznamovat policii nebo se setkávaly s tím, že se policisté odmítli případem zabývat. Rasističtí skinheads začali organizovat neonacistické koncerty, kterých se účastnily stovky osob, včetně zahraničních návštěvníků, hajlovalo se tam a policie jim nečinně přihlížela. Smrt devatenáctiletého Filipa Venclíka v září 1993 iniciovala vznik Hnutí občanské solidarity a tolerance, které v následujících několika letech působilo proti rasismu a netoleranci v celé české společnosti. Lidé aktivní okolo tohoto sdružení záhy zjistili, že očitá svědectví nejsou pro policii nebo ostatní orgány činné v trestním řízení dostatečným důkazem. Vznikem projektu Monitoring jsme přistoupili k metodě videodokumentace veřejných akcí, na kterých docházelo k násilí. Byli jsme tak schopni doložit provázanost neonacistických koncertů a demonstrací s násilím v ulicích a jeho konkrétními pachateli. Během více než deseti let existence projektu posloužily naše záběry k trestnímu stíhání nejméně 50 neonacistů a pravicových radikálů.
Počátek projektu
Počátky projektu Monitoring nebyly snadné. Čelili jsme především nedostatku finančních prostředků, které jsou nezbytné k úspěšné realizaci takových úkolů. Neonacisté pořádají své akce na mnoha různých místech republiky, často mění místo konání až těsně před začátkem setkání či koncertu. V prvních letech jsme se na neonacistické akce dostávali veřejnou dopravou či dokonce autostopem. Po zdokumentování koncertu jsme se stejnou cestou dostávali zpět. Několikrát jsme po skončení neonacistické akce kolem druhé hodiny ráno byli nuceni přenocovat v opuštěném domě či sklepě domu blízko jejího konání.
Projekt jsme původně financovali především z vlastních zdrojů. Později to však již nebylo možné. Snažili jsme se hledat finanční zdroje u různých nadací, nadačních fondů, státních zdrojů a jednotlivců. Dlouhodobě nás podporuje několik soukromých osob, které jsou přesvědčeny o tom, že rasismus a xenofobie šířená neonacistickým hnutím jsou v demokratické společnosti nepřijatelné. Těmto osobám velmi děkujeme za jejich nezištnou podporu projektu, který byl a pravděpodobně vždy bude velmi kontroverzní vzhledem k tomu, že dlouhodobě poukazuje na nedostatky státní správy.
Pro úspěšnost projektu Monitoring byla vždy důležitá technika, kterou jsou zaznamenávány neonacistické akce. Většinu finančních prostředků tedy investujeme právě do videokamer a fotoaparátů. Naopak osoby zapojené do projektu vykonávaly svou činnost zpravidla bezplatně. Projekt Monitoring je udržitelný díky činnosti několika dobrovolníků a dobrovolnic.
Demokratický antifašismus
Náš projekt není motivován ideologií, politickou orientací či příklonem k nějaké polické straně či hnutí. Naše spojení je volné, zcela dobrovolné, motivované sledováním a dokumentováním projevů a vývoje pravicového extremismu, resp. neonacismu. Projekt Monitoring je otevřen různým lidem různého přesvědčení, které se však nepromítá do naší práce a našeho úsilí. Od revolučních antifašistů a antifašistek shromážděných kolem uskupení Antifa nebo v anarchistickém hnutí se liší především důsledným odmítnutím násilí jako běžného prostředku boje proti neonacismu. Přestože se v otázce násilí a uspořádání společnosti s revoluční variantou antifašismu neshodujeme, je potřeba konstatovat, že jsou to především oni, kdo proti neonacistům vystupují dlouhodobě, aktivně, podrobně a cíleně.
Projekt Monitoring reaguje na nedostatečnou činnost některých představitelů státní správy a policie proti neonacistům a jejich veřejným aktivitám, zejména proti koncertům a demonstracím. Zároveň se však domníváme, že je nutné důrazně žádat naše volené a placené zástupce, aby se zajímali o veřejné projevy rasismu a xenofobie a rovněž o postoje odpovědných orgánů k těmto projevům. Bylo by vhodné, aby se vládní zmocněnec pro lidská práva zajímal o tendence ve vývoji pravicově-extremistického hnutí v ČR, protože jsou to právě neonacisté a radikální nacionalisté, kteří významným způsobem mohou poškozovat lidská a občanská práva některých skupin obyvatel. Obdobně jako někteří předchozí vládní zmocněnci (Uhl, Jařab) by se mohl aktivně zapojit do vytváření antirasistické politiky a podpořit vznik některých v ČR stále chybějících aktivit (jako je výzkum mezi aktéry rasového násilí a jejich příznivci, resocializační programy, prevenční projekty, účinnější kampaně proti rasismu apod.).
V současné době jsme nuceni konstatovat, že demokracie v ČR, ale i jinde ve světě do určité míry ztrácí účinné nástroje použitelné proti neonacistům a jejich sympatizantům. Stále častěji zaznamenáváme tendence umožnit novodobým nacionálním socialistům veřejně se projevit. Hlavním argumentem je především sporná domněnka, že veřejný projev nebo demonstrace neohrožují významným způsobem práva menšin a jednotlivců. Podle našeho názoru opak je pravdou. Sami neonacisté považují veřejná setkání a manifestace za vhodný způsob demonstrace síly nacionálního socialismu. V případě, že se jim pochody městy nebo jiná veřejná shromáždění budou umožňovat, např. tím, že státní správa nebo policie bude nedostatečně vyhodnocovat skutečný charakter shromáždění a nebude je rozpouštět, pak neonacistické sebevědomí a odhodlání k dalším, již ne tak nenásilným aktivitám, poroste. Cílem organizátorů militantních pravicově extremistických demonstrací je především vzbudit atmosféru strachu, která jim následně pomáhá účinněji vystupovat proti tzv. nepřátelům bílé rasy.
Netečnost policie
Opakovaně jsme byli svědky selhání jednotlivých představitelů státní správy. V roce 1996 jsme poprvé dojeli na koncert pořádaný neonacistickou organizací Blood and Honour, které se účastnilo téměř 700 neonacistů, a hromadně slyšeli skandovat Sieg Heil. Pod okny stála stovka uniformovaných policistů i neuniformovaných kriminalistů a nikdo z nich nechtěl koncert ukončit. Tiskový mluvčí policie následně do kamer televizí sdělil, že skandování neslyšel a že tyto poznatky nemá ani nikdo jiný z přítomných policistů.
Ačkoliv jsme dávali v devadesátých letech trestní oznámení na organizátory neonacistických koncertů a jednotlivé kapely, trestní stíhání většinou dopadlo v jejich prospěch. Buď nebylo vůbec zahájeno, nebo bylo odloženo nebo byli zproštěni obžaloby. Po několikátém neúspěšném trestním oznámení jsme konstatovali, že námi podávané důkazy musí být ještě silnější. Získali jsme několik dobrovolníků, kteří se ostříhali dohola, oblékli se podle neonacistické módy a pronikli na koncerty. Přinášeli odtud fotografie a později i záběry dokumentující, že se na koncertech hajluje, prodávají ilegální materiály, skandují rasistická hesla. Bohužel ani předložení těchto materiálů nevedlo k valnému zlepšení situace. Příčina však nebyla již pouze v nečinnosti policie (některá regionální policejní oddělení prováděla trestní vyšetřování velmi zodpovědně), ale zejména v následném postupu soudů, které ani velmi dobře zpracovaný důkazní materiál nepovažovaly za dostatečný k tomu, aby neonacisty potrestaly.
V dalších letech jsme (například v listopadu 2003 na koncertě ve Vehlovicích) zaznamenali neonacistickou kapelu sborově zpívat refrén „Vypalte synagogy, vyhlaďte ghetta“. Policie přesto koncert neukončila, přítomní policisté nám na místě sdělili, že nic závadného neslyšeli, až přítomná policistka přiznala, že slogan slyšela, ale že nebyl důvod k zásahu, protože se jedná o dvě slova, která nelze vytrhovat z kontextu.
K dalším dvěma velkým pochybením, následovaným snahou je utajit, došlo v roce 2005 a 2006 shodně v jižních Čechách. Neonacistický koncert, organizovaný militantní odnoží Blood and Honour, Combat 18 v Křtěticích, proběhl, ačkoli se uvnitř hajlovalo, skandovalo jméno významného nacistického pohlavára Rudolfa Hesse a prodávaly nahrávky rasistických kapel. Přestože reportéři České televize natočili skrytou kamerou sobotní dění na koncertě, ministr vnitra ještě v neděli v poledne po prvním odvysílání části záznamu z koncertu tvrdil, že policie nepochybila a na koncertě nedošlo k porušení zákona. Policie kromě jiného umožnila neonacistům napojeným na poloteroristickou organizaci Combat 18 posílit jejich ideologii, navázat nové nebo utužit staré kontakty, obchodovat s materiálem, který svým obsahem směřuje k potlačení práv některých skupin obyvatel, a v neposlední řadě vydělat na vstupném. Tehdejší ministr vnitra František Bublan jako by si to vůbec neuvědomoval a na následující schůzi branně bezpečnostního výboru Parlamentu ČR situaci pokud jde o přístup policie k neonacistickému hnutí zlehčoval. Následné vyšetřování Inspekce ministra vnitra shledalo pochybení velitele zasahující policie, byla mu na 1 rok (!) snížena hodnost o 1 stupeň. Kvůli zanedbanému postupu policie během koncertu v Dražicích se později nepodařilo zajistit relevantní důkazy, načež bylo trestní stíhání organizátorů koncertu a dalších osob pro nedostatek důkazů zastaveno.
K druhému pochybení jihočeské policie, o kterém se musím zmínit, došlo v listopadu 2006 v Dražicích. Policie tam asistovala koncertu hate-corových kapel. Přes několikerá upozornění, že na koncertě je přítomen americký distributor stovek neonacistických CD, jej nezajistila. Umožnila tak, že jeden z významných distributorů neonacistické hudby mohl osobně přijet do ČR, navázat zde důležité kontakty s českými, německými, slovenskými a srbskými neonacisty a poklidně vycestovat zpět do USA. Přitom se tento muž podle českého práva dopustil několika trestných činů tím, že na území ČR prostřednictvím internetu distribuoval zmíněné ilegální materiály. Nadto policie sama několik hodin před začátkem koncertu na webových stránkách MV uvedla, že se v Dražicích chystá neonacistický koncert a že jej bude monitorovat. Poté, co byla policie senátorem Jaromírem Štětinou dotázána, zda se v ČR mohou beztrestně konat neonacistické koncerty, byla tisková zpráva změněna: slovo neonacistický bylo vymazáno. Policie tedy manipulovala s tiskovou zprávou. Kromě jiného lhal i velitel zásahu, který zapřel skutečnost, že obdržel oznámení o přítomnosti amerického distributora. Případ byl na základě podnětu zástupců projektu Monitoring vyšetřován Inspekcí ministra vnitra, která konstatovala, že nedošlo k pochybení. Tento závěr učinila Inspekce na základě vyjádření velitele zásahu a údajně dalších svých důkazů. Inspekce ministra vnitra nevyslechla nikoho z občanské veřejnosti, nikoho z přítomných novinářů ani přítomného senátora Štětinu. Přesto byla schopna učinit závěr, že postup policie byl v souladu s právním řádem ČR.
Výše uvedené případy vedou projekt Monitoring k závěru, že kontrola nad činností policie musí být účinnější, pravidelnější a přísnější. A především by ji měl vykonávat orgán stojící mimo gesci ministerstva vnitra.
Koncerty, demonstrace a jejich souvislost s násilím
Opakovaně se setkávám s dotazem, zda jsou neonacistické koncerty skutečně nebezpečné pro lidská práva a demokracii. Ze svých dlouhodobých zkušeností můžeme říci, že v mnoha případech jednoznačně ano. Díky záznamům a dokumentaci projektu Monitoring jsme prokázali nejen dění na neonacistických koncertech, ale i skutečnost, že mnozí organizátoři koncertů, hudebníci rasistických hudebních kapel nebo jednotliví účastníci jsou zároveň pachateli rasově motivovaného násilí nebo vůdčími osobnostmi jednotlivých neonacistických buněk. Motivaci ke své činnosti jistě získávají z textů písní kapel vystupujících na koncertech. Tyto texty oslavují SS, vraždění Židů a Romů, navrhují konečné řešení nebo krátký proces s nepřáteli. Pro některé návštěvníky jsou to pouhá slova, pro jiné inspirace k jejich budoucímu násilnému chování, mnozí nenávistným textům absolutně podlehnou.
Propojení českých neonacistů, shromažďujících se kolem organizování neonacistických koncertů, na některé zahraniční neonacistické buňky inklinující k terorismu je prokázané. Koncertu v Křtěticích i Dražicích se kromě několika evropských divizí Blood and Honour účastnil i významný srbský neonacista. Je to právě on, kdo v současné době na internetu organizuje sbírku na podporu belgických neonacistů, kteří jsou od listopadu 2006 stíháni v souvislosti s přípravou teroristických útoků s cílem destabilizovat demokracii v Belgii. Za účelem útoku shromáždili tito belgičtí teroristé spoustu zbraní a výbušnin, které belgická policie zadržela při desítkách domovních prohlídek, včetně prohlídek v pěti kasárnách. Někteří neonacističtí teroristé byli současně vojáky belgické armády. Právě na pokrytí nákladů s právním zastupováním belgických neonacistů je mezi celosvětovým neonacistickým hnutím organizována finanční sbírka, která je řízena z České republiky (!).
Ve vztahu k demonstracím bych dále rád upozornil na skutečnost, že představitelé státní správy stále ještě hledají způsob efektivního postupu vůči neonacistům. Precedentní rozpuštění demonstrace Národního odporu letos 1. máje bylo spíše výjimkou z pravidla, že státní správa neonacisty toleruje, resp. se s nimi neumí zákonným způsobem vypořádat. Rozpuštění demonstrace bylo výsledkem dlouhodobého tlaku občanské společnosti a médií.
Politická aktivita
Na druhou stranu jsme rádi, že můžeme konstatovat, že reálný politický vliv pravicových extremistů je v České republice vcelku minimální, čímž se výrazně lišíme od ostatních středoevropských zemí. Kupříkladu v Německu je neonacistická strana National Partei Deutschland (NPD) zastoupena ve dvou zemských sněmech a v některých regionech východního Německa má mezi oprávněnými voliči až 30 % příznivců. V České republice získaly nacionalisticky orientované politické strany v posledních parlamentních volbách pouhé 0,2 % hlasů. Ačkoli se oficiální politické strany od neonacistické ideologie a jejích příznivců distancují, na kandidátce strany Právo a spravedlnost byli zastoupeni i neonacisté z nejmilitantnějšího uskupení Národní odpor. Je pravděpodobné, že v několika následujících letech nedojde k vzestupu neonacistické politické moci na území ČR. Vzhledem k situaci v Německu je však nutné, aby riziko pravicově extremistických politických stran nebylo nikdy podceňováno.
Neonacismus a Německo
Skutečný rozvoj neonacismu zaznamenal projekt Monitoring ve Spolkové republice Německo. Za poslední 3 roky jsme navštívili a zaznamenali několik desítek demonstrací, koncertů a veřejných akcí především ve východní a střední části země. Setkání několika set až tisíců pravicových extremistů zde nejsou výjimkou. Vzhledem k tomu, že legální neonacistická strana (NPD) je zastoupena ve 2 zemských sněmech, je fakticky financovaná ze státních rozpočtů jednotlivých spolkových zemí. Pravicoví extremisté z další politické strany otevřeně se hlásící k extrémnímu nacionalismu a revizionismu, totiž z Deutschland Volks Union (DVU), jsou přítomni v dalších 2 zemských sněmech. Němečtí neonacisté se dopouštějí konkrétních teroristických činů, nebo je připravují, např. bombový atentát na památník obětem holocaustu. Postupně získávají vliv u mladé generace, budují vlastní ochranné jednotky před narušiteli veřejných setkání. Běžně zpochybňují historii, oslavují jednotky SS a Wehrmachtu a usilují o obnovu německé říše. Jsou to právě němečtí neonacisté, ze kterých si jejich čeští kolegové berou příklad a považují za čest vystoupit společně na veřejných setkáních. Domníváme se, že před nárůstem pravicového extremismu v Německu není možné zavírat oči, ale naopak je třeba podporovat tamější protinacistické a antifašistické úsilí.
Rasové násilí
Jsme rádi, že můžeme konstatovat, že počty fyzických rasově motivovaných útoků v ČR v posledních třech letech klesají. Patříme tak společně s Rakouskem a Švédskem k jediným zemím v Evropě, kde se tak děje. K poslední rasově motivované vraždě došlo před 6 lety ve Svitavách. Podle oficiálních statistik bylo v loňském roce celkem spácháno celkem 248 trestných činů s extremistickým podtextem, z toho bylo přibližně 15 trestných činů ublížení na zdraví.
Na druhou stranu musíme poukázat na to, že rasově motivované násilí statisticky sledují pouze orgány státní správy a justice. Neexistuje nezávislý subjekt, který by sledoval rasově motivovanou latentní kriminalitu, tedy informace o takovém jednání, které lze považovat za trestný čin, ale které jednotliví poškození z různých důvodů neoznámí policii. Je možné, že procento této latentní kriminality je velmi vysoké. Bylo by vhodné jednak realizovat výzkum týkající se rasově motivované latentní kriminality, jednak zavést programy, které budou orientovány na odstranění obav poškozených z oznamování trestného jednání na policii.
V České republice bohužel zcela absentují projekty orientované na pomoc obětem extremistického násilí. Bylo by vhodné, aby ČR finančně podpořila vznik takového projektu, který by zahrnoval nejen aktivní informování poškozených o jejich právech, ale i možnost jejich zastupování v případě jejich svědeckých výpovědí a v dalších kontaktech se státní správou nebo policií.
Strach
Několikrát jsem slyšel ze svého okolí, že lidé kolem projektu Monitoring nemají strach a necítí ohrožení. Za sebe i za své kolegyně a kolegy mohu říct, že strach máme, a to nejen o sebe, ale zejména o svoje blízké. Vždy jsme svůj strach nějakým způsobem překonali, protože jsme věřili, že informace, které z neonacistických setkání přineseme, mohou přispět ke zlepšení situace ostatních osob, které jsou vystavené násilí, uskutečňovanému neonacisty zcela bez příčiny. Několik z nás bylo v minulosti fyzicky napadeno a nadále je nám veřejně vyhrožováno. Většina z nás byla v neonacistickém hnutí označena za nežádoucí osoby vhodné k likvidaci.
Přesto víme, že naše úsilí a postavení se nedá ani v nejmenší srovnat se situací lidí, kteří se pro svoje demokratické přesvědčení zapojili do odboje vůči některému z totalitních režimů, vládnoucích na území ČR v minulém století. Tehdy za zapojení se do podobných aktivit hrozilo věznění či zabití. Proto si nadevše vážíme jejich odkazu, ve kterém se snažíme pokračovat. Žijeme v demokratické společnosti, která je vesměs cílům projektu Monitoring nakloněna. Přesto se stále cítíme být ve svém snažení do určité míry sami.
Přemáhat strach nebylo na naší práci nejobtížnější. Deziluze přichází především tam, kde musíme čelit nezájmu, lhostejnosti či schopnosti krýt jednání neonacistů, ospravedlňovat je či dokonce otevřeně lhát.
Shrnutí, pozitivní vývoj: vliv tlaku občanské společnosti
Závěrem bych tedy chtěl konstatovat, že situace ohledně neonacismu v České republice je oproti okolním zemím Evropy relativně klidná, a to především pokud jde o rasově motivované násilí a neonacistické aspirace na vstup do politiky. Jsme přesvědčeni, že to byl právě tlak jednotlivců, občanské veřejnosti a lidí z projektu Monitoring, kteří usilují o aktivní ochranu lidských práv. Právě dlouhodobé upozorňování na pochybení státní správy a policie vedlo k tomu, že odpovědné orgány jsou nuceny vykonávat své povinnosti důsledněji a s větší razancí.
Rádi bychom se však dožili doby, kdy nebude občanského tlaku potřeba v takové míře, v jaké je to nyní. Rádi bychom se dočkali doby, kdy státní orgány a policie budou standardně zasahovat proti neonacistickým koncertům a demonstracím a vyšetřovat rasově motivované trestné činy bez toho, aby k tomu byly motivovány strachem z medializace jejich selhávání.
Rádi bychom se však dožili doby, kdy nebude občanského tlaku potřeba v takové míře, v jaké je to nyní. Rádi bychom se dočkali doby, kdy státní orgány a policie budou standardně zasahovat proti neonacistickým koncertům a demonstracím a vyšetřovat rasově motivované trestné činy bez toho, aby k tomu byly motivovány strachem z medializace jejich selhávání.
V současné době potřebují lidé, kteří dlouhodobě aktivně působí v projektu Monitoring, najít svoje nástupce, kteří by v naší práci pokračovali.
V Praze 31. 5. 2007