místo zvané getsemane
opřená o okno seděla
se zkříženýma nohama na parapetu
v zádech pohyby popůlnočních
vršovic a do ticha zašeptala větu
má duše je smutná až k smrti
zůstaňte tady jenže v místnosti byly už
jen prázdné talíře tácy a
lahve a doprostřed stolu zabodnutý nůž
pevně zachumlaná do svetru
dotkla se chodidly zdi a sklonila hlavu
duch je odhodlán ale tělo
slabé řekla si nemyslet tak na únavu
a přišel jidáš
přiblížil se ten který mě zrazuje řekla si
on s námořnickou košilí a těsnými džínami
prošel kolem ní a rukou přičísl si vlasy
když postávala v parku a čekala na svítání
jako zástup ozbrojený meči a holemi
bylo to jak se díval jinam když jej pozdravila
zavřel se v šeru a ona pak klíčem po zemi
zmatené čáry neurčité řezné rány ryla
do veleknězova dvora
na žižkově v baru co nikdy nekončí
dala si vodku vlastně náboj do spánku
někteří pak vystoupili (krvavé oči)
aby křivě proti ní říkali věci
ona však mlčela nic neodpověděla
slzy malé hvězdy jak střepy ve tváři
ale ostříhané vlasy zpocená čela
a skelná vata slov podlaha ohořelá
potom na ni někteří počali plivat
zakrývali jí obličej a bili ji
po hlavě a do zubatých zvuků větráku
smáli se jí a přitom volali prorokuj
pilát
vzala čerstvé prorostlé jehněčí z lednice
venku lehce prosvítalo slunce z husté vaty
bylo čtrnáctého dne tohoto měsíce
měla i když sama doma dlouhé bílé šaty
vzala trochu krve nenápadně potřela
obě veřeje u nových dveří svého bytu
maso upekla s lístky hořčice a chtěla
hned všechno sníst ve stoje pod sbírkou linorytů
vzala do zesláblých rukou vidličku a nůž
jenže zrovna v tu chvíli zaslechla z chodby hlasy
co mám tedy udělat s tou židovskou královnou
ptal se jeden se smíchem další ji vyděsily
ještě víc a zmizet
nebylo kam nebývá kam
do místodržitelského dvora
purpurový plášť
smály se kulaté hlavy
městští strážníci
u nás nenajdeš
jistě pomoc ani soucit
pak ji vedli ven
místo zvané golgota
se zničenými sandály v ruce šla
na petřín což někdy znamená lebka
pak si úplně vyčerpaná lehla do trávy
bylo devět hodin vzduch se však třásl byl horký
tiskla se k zemi chtěla se schovat
město pod ní temná krajina snová
připomínalo pánev kolemjdoucí říkali
ona chce zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit
a pokřikovali na ni vstávej
zamčená v zoufalství a únavě
byla sotva schopna zvednout ruku směrem k nebi
(zakrývala si tak slunce) a tekly jí slzy
po celé zemi
město záhadně zalité tmou
hustou vazkou tmavě červenou
a ona vykřikla jako z posledních sil
bože můj bože můj proč jsi mě opustil
opona nebe se roztrhla
vpůli odshora až dolů a
smaragdová duha pod víčky na chvíli
země se otřásla těžký prach rozptýlil
směrem od malé strany letěl
černě kovový těžký orel
a zpocený muž s tetováním kostlivce
sklonil hlavu řekl je to tak jak to je