Dokumenty českých dějin
KAREL HAVLÍČEK: ČÍM DÁL, TÍM HŮŘ!
Celý směr nynější vlády není jiný, než zavésti místo pevných zákonných norem všude jen libovolnost – směr to absolutistický…
Aťsi ale vláda se uchopí prostředků jakýchkoli, aťsi nám zabrání přímo nebo nepřímo svobodný tisk i s ostatními svobodami konstitučními, nemá přece nikdy tolik moci, aby nám mohla zameziti další vyvinování našich národních sil a skrze ně v budoucnosti pevnou vyhlídku na konečné vítězství zásad rovnoprávnosti a svobody.
Soukromé působení nemůže nikdy žádná vláda zabrániti a kdyby jen každý, který si uvědomuje potřeby našeho národa, … se ve svém oboru, ve svém okolí přičiňoval o rozšíření smýšlení svého mezi ostatními, brzy dojdeme na ta místa, že ani ve veřejném životě nám nebudou moci tato práva upírati… Jen nikdy, ať se vede sebehůř, neztratit naději v budoucnost, nikdy z mrzutosti nad nynějšími nehodami neházeti se vším a zanedbati sám svou povinnost k budoucnosti.
Poučování lidu, otvírání očí jeho, … nenese sice hned veliké následky do očí bijící, ale ve skutečnosti jest to přece jen jediná jistá a bezpečná cesta k budoucí svobodě a rovnoprávnosti.
(7. 12. 1850, Slovan)
FRANTIŠEK PALACKÝ: DOSLOV K RADHOSTU
Heslo hlásané nověji jak teoreticky tak prakticky u vítězných sousedů našich: moc předčí právo, ujímá se za dnů našich v kruzích čím dále tím valnějších, a hrozí netoliko uvrhnouti Evropu opět do barbarství, ale i zaplaviti ji za nedlouho nevídanou dosud krve povodní.
Mne však ani novověcí Čingischánové a Tamerlánové nepřesvědčí o trvalém zdaru pekelného díla svého…
Já bohužel nyní již sám pouštím naději o trvalém zachování říše rakouské, ne proto, že by ona nebyla žádoucí aneb sama v sobě nemožná, ale že Němcům a Maďarům dáno bylo zmocniti se panství a založiti v ní jednostranný despotismus plemenný…
O národ svůj já při tom nebojím se příliš. Třebas by mu bylo souzeno podniknouti opět zkoušku ohněm a železem, chová v sobě již jádra živého a zdravého dosti, aby nezahynul v ní… Čechové, co národ, kdyby upadli v podrobenost a v poddanství buďto ruské nebo pruské říše, nikdy by se nespokojili s osudem svým, nikdy by jim nevyšlo z paměti, že dle práva mají odjakživa poddáni býti jen sobě, tj. své vlastní vládě, svému vlastnímu panovníku…
Na konec, tím jsem si jist, Němci přesilou nepřátel na východě a na západě budou přece udoláni…
(31. 7. 1872)