V nakladatelství Triáda (U Klavírky 7, 150 00 Praha 5) péčí Roberta Krumphanzla vyšla koncem roku 1996 kniha próz Pavla Rejchrta, teologa solitéra. Po třiceti letech psaní je to sice debut poněkud opožděný, pro zájemce o těkavě zahuštěné myšlenky tohoto „evangelického jezevce“ (láskyplný výraz jeho bratra Miloše) však velmi vítaný. (Skalní čtenáři Protestanta si jistě vzpomínají na rozhovor Michala Plzáka s Pavlem Rejchrtem v prvních číslech I. ročníku 1990.)
Kniha obsahuje tři soubory – patrně čerstvou práci Severní zrcadlo Oldřicha Rysa; dále starší, v některých sborech známou Lazarovu cestu do Emauz; a nejrozsáhlejší, titulní Pozdní syn království. Tematicky sbírku sjednocuje nejspíš zvláštní sisyfovský boj o „starou víru“, individuální zápas umělce proti směru, kterým se řítí civilizace, snad dokonce i boj (možná že se mýlím) za ztracenou teokracii.
Není snadné nořit se do rytmizovaných, květnatých a citáty prošpikovaných souvětí; čtenář nejednou umdlévá, nechaje se vést zvukomalebností archaizující formy. Zvýšené úsilí o pozornost se však vyplácí – uprostřed extatických výronů řeči, které u Rejchrta probublávají spíše dovnitř, jakoby do autorova nitra, než na povrch ke čtenáři, zazáří mnohokrát formulace jasnozřivá, objevná, dokonce potěšující.
*
„Jako vlastní těžkou vnitřní ránu to nesl, že křesťanstvu technokratické epochy se ztratilo tremendum, bázeň a chvění před absolutnem, smysl pro spásu, strach ze zatracení. Nejvíce matoucí bylo, že ani toto křesťanstvo neztratilo nic ze své charitativní horlivosti, dokonce se zdálo, že ji ještě přímo závodnicky znásobovalo právě náhradou za tu ztrátu. Proto byl přece pořád na telefonu.“
*
„Neboť věřím i já, otče, věřím pokaždé znovu, a právě že nad tvým hrobem, který je i hrobem světa, hrobem byvšího, a tedy i hrobem mým – vždyť okamžitě tu jsem jen jako byvší! – věřím i v téhle povšechné psotě, kdy vyznávat veřejně i právoplatné krédo končí v žurnalismu, výrazové entropii a kosmické nicotě, věřím tedy i já, ale sám podoben mrtvým svým odštěpem, svým zakrytím, svou nezcizitelnou intimitou, že onen nepřítel poslední, který nikterak zahlazen není a rakvemi posměšně vjíždí za vřískavého skřípění katafalku i do nebesky velebných zpěvů předčasně vítězné církve, podle tajemství, odkrytého Pavlu apoštolu, skrze Vzkříšeného Pána našeho zahlazen bude.“
Kniha vyšla s podporou Nadace Obce spisovatelů a je přístupná také v Knihovně pro nevidomé, Platnéřská 2, Praha 1.
Š.