Rozhovor s Oskarem Cullmannem
Profesor Oskar Cullmann neposkytuje rozhovory. K následujícímu exluzívnímu interview pro Protestanta svolil díky tomu, že český student Jaroslav Sýkora, který ho o rozhovor požádal, v akademickém roce 1993/94 u pana profesora bydlel. Sýkora v průvodním dopise redakci poznamenává: Vposledku to nebyl řád „Rytíř čestné legie“ nošený na klopě saka, ale lidská dobrosrdečnost, mírnost a laskavost, která mi zpřítomnila svět aristokratické uhlazenosti dob dávno minulých.
Pane profesore, nedávno jsem odesílal z pošty nakladateli do Tübingen váš v řadě poslední rukopis Das Gebet im Neuen Testament. Mohl byste se však pokusit dohlédnout počátků své akademické dráhy?
Narodil jsem se ve Strasbourgu, v alsaské rodině nesené zdravou, diskrétní, ale hlubokou zbožností, jako deváté a poslední dítě. Ve svých 93 letech jsem rovněž z rodiny poslední, kdo je ještě naživu. Křtěn a konfirmován jsem byl v lutherské církvi, kterou v Alsasku kdysi zformoval průkopník ekumenické jednoty Martin Bucer. Vystudoval jsem klasickou filologii a teologii. Akademicky působit jsem začal na své mateřské universitě a současně byl ředitelem studentského domu sv. Tomáše, který několik let přede mnou vedl Albert Schweitzer.
Těsně před válkou jste byl povolán do Basileje…
Ano. V roce 1938 jsem opustil Strasbourg a přijal místo profesora na universitě v Basileji. Jedním z mých předchůdců tu byl Franz Overbeck. Našel jsem tu ve válečných letech jedinečné nadšení pro teologii, jaké jsem už nikdy později nezažil.
V letech 1941–1971 jste vedl Teologické Alumneum. Vzpomenete si na jména českých studentů, kteří tam v té době bydleli?
Mám je v živé paměti: Novák, Horák, Pavlinec, Heller, Sita, Lejdar, Funda, Kučera, Dus, Přeček.
Co pro vás znamenalo být ředitelem studentského domova?
Především možnost seznámení se studenty jinak než od řečnického pultu v přednáškovém sále. Poznal jsem tak blíže jejich otevřenost pro vše nové, jejich nadšení, iniciativního ducha, ochotu učit se v novém prostředí. Na druhé straně jsem poznal i jejich nekritický přístup ke všem novotám a tendenci napodobovat většinu. Kolik jen mód v teologii jsem zažil: konsekventní eschatologii, dialektickou teologii, demytologizaci, strukturalismus, hlubinnou psychologizující teologii, teologii osvobození…
V roce 1968 jste byl jmenován rektorem Basilejské university. Působil jste však i v Paříži…
Každých čtrnáct dní jsem o pátcích a sobotách přednášel na Sorboně. Další z míst, kam jsem jezdil pravidelně přednášet, byla Waldenserfakultät v Římě a Emory University v USA.
Při vší přednáškové činnosti jste ještě stačil psát knihy. Málokdo o vás ví, že mezi druhou a šestou hodinou ranní nespíte a píšete. Mohl byste říci něco o tématickém okruhu svých knih?
Jsou tři: 1. Vliv okrajového židovství na vznikající křesťanství, 2. Spásně dějinná koncepce biblické teologie a 3. Jednota křesťanů, ekumenismus. V roce 1930 jsem ve Strasburgu uveřejnil tezi, na tu dobu značně opovážlivou a revoluční, která se nicméně potvrdila díky nálezům v Kumránských jeskyních, o vlivu okrajového (tedy nekonzervativního židovství) a tzv. zvláštních společenství (nejen farizeů a saduceů) na vznikající křesťanství. O tom je má kniha Der Johanneische Kreis. Mnohem známější se stala má dějinně spásná koncepce bible. Ukazuje, že pozemská událost Ježíše leží na předem daném časovém napětí. Více o tom je v knihách Christus und die Zeit a Heil als Geschichte. Největší úsilí jsem však vynaložil na ekumenickou jednotu křesťanů a tento projekt jsem rozpracoval v knize Einheit durch Vielfalt. Jeden semestr jsem přednášel o apoštolu Petrovi a na základě těchto přednášek jsem vydal stejnojmennou knihu.
Vaše nejnovější kniha vyjde po prázdninách. Máte v úmyslu napsat ještě další?
Má poslední kniha byla pojata částečně jako zbraň proti ztrátě paměti. Psal jsem ji podle receptu, který mi předepsal můj lékař. Mám domluvených ještě několik článků. A jestli ještě napíšu něco nového, pak kritickou esej o marnosti a ješitnosti teologů.