Návrh ministryně Benešové, aby v pětičlenné komisi, vybírající vrchního zástupce, byli tři členové z ministerstva spravedlnosti, navazuje na zastaralé právní myšlení, které si osobovalo, že moc výkonná zasahuje do moci soudní a též do správních struktur všech institucí, včetně církví. Totalitní juristé po roce 1948 ničili promyšleně demokratickou právní kulturu, jak rád svým straníkům připomínal ministr Alexej Čepička, za něhož někteří válčili, ale jak vyprávějí jiní pamětníci než filmoví, nebyla to vždy zas tak velká sranda.
Výkonná moc v osobě ministryně Benešové se svévolně začíná vměšovat do organizačně správních záležitostí státního zastupitelství. Podobně komunisté ovládali církevně správní záležitostí nařízením o udělování předběžných státních souhlasů pro kandidáty do volených církevních funkcí, tj. pro synodního seniora, jeho náměstka i třetího člena a pro náhradníky. Vedení církve muselo ministerstvu zaslat seznam kandidátů. Po jejich prověření dostalo církevní vedení ujištění, že budou-li zvoleni, mohou zastávat své funkce. Členové konventů a synodů samozřejmě mohli navrhnout libovolné kandidáty, ale vedení církve dalo do církve echo, s kým se může počítat. To bylo považováno za „realistický“ přístup k věci. A bojácná církev jednala a volila „realisticky“. Jen za pražského jara, a jednou i za totality se zdařilo prosadit kandidáty, kteří v předběžném seznamu nebyli. Archiv ministerstva kultury obsahuje protokoly s posudky o udělování předběžných státních souhlasů a jsou k nahlédnutí.
Zatím nejsme v situaci, kterou s humorem sobě vlastním popisuje Komenský, volá-li v Labyrintu světa a ráji srdce, že vše je absurdita nad absurditu, marnost nad marnost. Zatím naše soudy a zastupitelství pracují celkem spravedlivě, ač fungování pana zástupce Šarocha vyznívá absurdně. Komenský volá, pohleďte, jak nedokonale fungují soudy. Jak by ne, když prokurátory jsou Pochleba a Darmotlach. Svědkové jsou Kleveta, Lež a Podhled. Nejvyšší sudí se zove Takchcimít, a další soudci jsou Svárurád, Stranobij, Osobolib, Zlatomíl, Darober či Ledabyl.
Pokud by se skutečně stal časem státním zastupitelem nějaký Osobolib či Ledabyl, pak to bude s naší justicí zlé. Někteří lidé si dnes myslí, že se vlastně nic moc neděje. Je to prý jen takový menší spor mezi Pavlem Zemanem a Marií Benešovou, a nás hrátky lidí nahoře moc nebaví. Lhostejnost ovšem zapříčiní, že se lidé soudů začnou zase bát jako za všech totalitních režimů. Budou správně tušit, že již samotná žádost o nápravu křivdy či podání petice občanů se může obrátit proti žadatelům, jak častokrát zakusili signatáři Charty 77 a další jiní. Navíc budou postiženi mediální a pak i soudní Klevetou a Pomluvou. A bude hádankou, co s tím udělá vrchní soudce Takchcimít, protože ten si vždy myslel a myslí, že ho neváže žádný zákon. Tak asi jako našeho dnešního svévolného presidenta – Darmotlacha.