se jeví jako náhradní problém, do něhož různé skupiny ventilují své různé předsudky:
Po listopadu 1989 se zdálo, že stoupne prestiž církví, jednalo se však spíše jen o jakousi náladu, vyvolávanou shora. Bolševická výchova vězí v celé společnosti. Sporem o katedrálu se (jako špička ledovce nad hladinu lhostejnosti) vynořily proticírkevní předsudky, rafinovaně vštěpované a tradované už od mateřské školky.
Na druhé straně, katolická církev (a nejen ona) někdy skutečně jedná provokativně, dráždí okolí triumfalistickým zviditelňováním.
Sekulárnímu proudu protikatolické kritiky někdy bohužel podléhají i někteří evangelíci potvrzující vlastní identitu negativně, sjednocováním proti někomu jinému. Jiní, kteří tento postoj správně odmítají, posouvají se zase k opačnému extrému – pocitu méněcennosti vůči většinové katolické církvi. Nemohli bychom se raději všichni sjednotit pozitivně, na vlastních dobrých tradicích (např. respektu k Písmu a svobodě svědomí), jež jsou i dalším otevřeny?
Spusťme se z klenutých diskusí zpátky na zem, či spíše na dlaždice. Ve věci katedrály se náhle vynořilo mnoho „odborníků“. Nikdo z nich si však v posledních měsících do katedrály nezašel a nepromluvil s člověkem, jehož pohled rozhodně není zanedbatelný: s kostelníkem od sv. Víta.
ROZHOVOR
Jak jste se dostal ke kostelnické práci?
Chodil jsem do katedrály asi od roku 1970 ministrovat. Dříve tu bylo 5–6 kostelníků, za komunistů jen dva, a když jeden odešel, nastoupil jsem místo něj. Byl jsem tu do roku 1979, pak jsem se oženil a přestěhoval na druhý konec Prahy. Později jsme se přistěhovali na Hradčany a já se sem vrátil, ale jen na vedlejší úvazek.
Jak vypadá v katedrále všední den?
Ranní mše začíná v 7 hodin, pak se uklízí a v 9 hodin se otvírá. Otvírací hodiny určuje Hrad: v zimě 9–16, v létě 9–17. V 9 hodin tu skoro nikdo není, zato odpoledne se davy lidí nestačí dostat dovnitř. Další bohoslužby se v katedrále konají v neděli dopoledne a o svátečních dnech.
Kdo odpovídá za bezpečnost památek?
Správa Hradu. V noci je objekt střežen, ve dne se v katedrále v davu turistů se pohybuje několik hlídačů. Ti se dnes ovšem víc věnují štípání lístků. Občas se objeví i dvoučlenná hlídka Hradní stráže, která projde katedrálou; její uniformy tu působí trochu kuriózně.
Jak se na provozu katedrály finančně podílejí Hrad a církev?
Správa Hradu vybírá vstupné a nese náklady na údržbu, asi několik miliónů ročně. Nás, dva kostelníky platí církev. Úklidovou firmu platí také církev a Hrad přispívá menším dílem. Řeknu to zjednodušeně: turisti dělají nepořádek, Hrad od nich vybírá vstupné, a církev po nich uklízí.
Jak je to se vstupným?
Vstupné se dříve vybíralo jen do krypty, nyní do historické části chrámu. Nejdříve 20 Kč, před rokem správa Hradu zavedla 80 Kč za osobu. Do nové části může tedy kdokoli zadarmo, placený prostor je oddělen (dříve horolezeckými) lany (která jsme mimochodem museli sami obstarat). V době bohoslužeb se vstupné nevybírá a lístky nekontrolují. Proto je tu hodně lidí v neděli večer.
V době bohoslužeb tedy přicházejí i lidé, kterým jde ve skutečnosti jen o prohlídku?
Samozřejmě. Dáváme ke vchodu upozornění, že probíhá mše, ale lidi cedule stejně nečtou. Musíme se tam postavit a filtrovat, a pak ještě uvnitř každého osobně žádat, aby nerušil.
Jak ale ty dotyčné u vchodu poznáte?
Některé typy lidí odhadnete ze zkušenosti, ale když si nejsme jisti, nebráníme jim. Někteří namítají „já jsem věřící, mě musíte pustit“. Není však vůbec rozhodující, jestli je katolík, mohamedán, nebo ateista, pro nás je rozhodující, jestli bude rušit nebo nebude. Pokud stojí na místě a je zticha, ať stojí. Vždyť je to veřejná bohoslužba. Ale pokud je to katolík, který chce jenom chodit a koukat a rušit, to nejde.
Co by se změnilo, kdyby provoz katedrály více ovlivňovala církev? Zavedla by se snad mravnostní omezení jako v Itálii (zákaz krátkých kalhot apod.)?
To si rozhodně nemyslím, tady je přece jiná tradice. Je třeba řešit důležitější problémy. Číslo jedna: hluk. V létě je situace otřesná. Projde tu několik tisíc lidí denně, někdy je tu současně několik set lidí, kteří nahlas mluví a překřikují se.
Co byste navrhoval? Zkrátit otvírací dobu?
Naopak, spíše by pomohlo ji prodloužit. Nebo posunout: otvírat až kolem desáté a zavírat později odpoledne. – Všechno záleží na průvodcích, kteří se snaží oslovit třeba až třicet lidí. Jsou už tak navyklí, že křičí, i když mluví jen ke třem lidem. Nepřemýšlejí ani o tom, že by občas stačilo jen ukázat…
Čím to je, že chybí úcta k takovému místu?
Všímám si, jak různě se chovají titíž lidé. Když přijdou ráno a jsou v katedrále sami, chovají se až pietně, ale když přijdou odpoledne, přizpůsobí se svému okolí: když pozorujete všude kolem sebe rámus a nepořádek, určitě to na vás působí. A tak lidé přijdou, rozhlédnou se a zařídí se jako ostatní: sednou si do lavic, nasvačí se, vymění film… a nechají tam po sobě papíry atd. V poslední době je to hotové smetiště. Katedrálu bych přirovnal akusticky k tovární hale, společensky k nádraží.
Někteří lidé jsou raději na průvodcích nezávislí…
Ale o ty vůbec není postaráno. Nejsou tu žádné popisné cedule, lidi nevědí, co je co. Zaplaťte 80 korun a dělejte si, co chcete.
Co takhle pořídit v předsíni maketu katedrály?
Jedna maketa už existuje, je ve starém paláci. Mým snem je nějaký vhodný prostor, třeba císařská konírna, kde by si lidé všechno napřed prohlédli na fotografiích a obrazech, a v katedrále si to pak jen v klidu prošli.
Sedíme v sakristii, kde po stěnách visí obrazy arcibiskupů, ale ne všech. Proč?
Nevím, proč se začíná právě portrétem arcibiskupa Jana Lohela, který nastoupil roku 1612. Roku 1622 ho vystřídal Arnošt Vojtěch Harrach, portrét je teď v opravě. Roku 1668 následuje zmíněný Matouš Ferdinand Sobek Bílenberk. – Posledním v řadě je kardinál Kašpar, zemřelý roku 1941. Po válce byly jiné starosti a teď se snad hledá malíř.
Parléřův visutý svorník nad námi, známý ze stokoruny, nás přece jen vede k nedávno rozvířené otázce vlastnictví.
Už Antonín Zápotocký navrhoval roku 1949 zvláštní zákon o katedrále, aby například klíče patřily Hradu (ty se po listopadu 89 vrátily arcibiskupovi) a aby Hrad vybíral vstupné. Když tedy lidé jako pan Mahler vzbuzují dojem, že církev chce zašantročit katedrálu do Vatikánu, není to nic nového. – Mimochodem, o velikonocích 1994 tu pan Mahler pořádal manifestaci (našel jsem pak u dveří transparent „Národ sobě“), a hned druhý den zavedla správa Hradu vstupné 80 Kč, takže normální člověk se do historické části nedostane. To snad ani nemůže být náhoda.
Populární je názor: „Katedrálu platil král, takže patří státu“.
Pokud nějaký král dal peníze na katedrálu, pak je dal církvi. Katedrála byla věnována Bohu a národu. A pamatuji se, že už jako malému dítěti mi říkali, že když někomu něco dám, je to jeho a už to nemůžu chtít zpátky.
Vypadá to, že církev chce to, co do katedrály vložil stát.
Jenže to bývalo taky naopak. Arcibiskup Bílenberk nechal osadit hrob sv. Václava stříbrnými sochami a ozdobami, ale c. k. rakouský erár to stříbro po napoleonských válkách zabavil, protože byl vyhlášen státní bankrot. Stát si tedy vzal to, co katedrále dala církev.
Koneckonců není tak důležité, kdo katedrálu vlastní a spravuje, ale co se tam děje a proč tam lidé chodí. Zda ze zvědavosti nebo z opravdového zájmu, zda chtějí zevlovat nebo se modlit. Přál bych si, aby každý na první pohled viděl, že je to místo hodné úcty.
Děkuji za rozhovor.
S panem Vítem Cigánkem, kostelníkem katedrály sv. Víta hovořil v pondělí 27. 2. 95