Bohu díky nezdařený pochod skinheads pražskou židovskou čtvrtí dne 12. 1., zamýšlený jako protest proti izraelskému „holocaustu“ Palestinců, nech je nám pádným podnětem k zamyšlení nad současnou podobou antisemitismu. Tato vyloženě nechutná akce byla prvním výraznějším projevem nového antisemitismu, který se na Západě bohužel stal již společensky plně akceptovaným jevem. Je smutným paradoxem, že tento tisíciletý předsudek existuje v nezmenšené intenzitě i ve společnostech, které jiné, stejně zavrženíhodné rasové předsudky dávno rozhodně odmítají. Pro legitimizaci nového antisemitismu v atmosféře politické korektnosti je hrubě zneužíváno bezesporu skutečně tragické situace Palestinců – antisemitismus se převtělil do antisionismu.
Můžeme mít skutečně tolik optimismu, abychom se domnívali, že antisemitismus, který byl po dva tisíce let v evropské společnosti hluboce zakořeněn, po svém vyvrcholení v holocaustu jako mávnutím kouzelného proutku zcela vymizí? Není nápadné, že salónní antisionismus je dnes stejně nepostradatelnou výbavou intelektuála, jakou byl salónní antisemitismus? Že se jedná o problém rasový, a nikoliv politický, je vidět na tom, jak plošně jsou aplikovány různé evropské bojkoty: Britskými univerzitami nastartovaný bojkot izraelských akademiků postihuje bez výjimky i halasné kritiky vládní politiky, kterých je v izraelském akademickém prostředí opravdu požehnaně. Stejně tak ekonomický bojkot není aplikován podle klíče politického, ale národního. Pohled na ulice francouzských měst polepené plakáty s výčtem izraelských firem vyvolává před citlivějším člověkem přízrak křišálové noci. Z pod povrchu této obecné nespravedlnosti občas vytryskne i temnější spodní proud starého antisemitismu. Tak např. v italském liberálním deníku La Stampa otištěná karikatura zobrazující izraelský tank mířící na Ježíška v plenkách s textem: „Snad mě nechtějí zabít znovu“, ve francouzském Liberation otištěný obrázek s popiskem „Žádné Vánoce pro Arafata“ – Ariel Šaron v krvavé zástěře s hřebíky v ústech říká „Ale může přijít na Velikonoce“ atd. Lze si také vůbec položit otázku, proč právě místo desítek represivních a rasistických režimů přitahuje tak masivní pozornost právě demokratický Izrael, zatímco učebnicová genocida muslimských Čečenců se těší jen okrajovému zájmu, vůbec už nemluvě o zvěrstvech v Číně, Súdánu atd.
Nechme však kazuistiky a přejděme k myšlenkové kritice jednostranné podpory Palestinců. Za prvé: A podle práva či protiprávně, stát Izrael tu prostě už je a žijí v něm skutečné lidské bytosti. Každý, kdo zpochybňuje právo na jeho existenci, zpochybňuje právo na fyzickou existenci jeho obyvatel, jak dokazují několikeré pokusy jeho sousedů o vyhlazovací válku.
Nelze s čistým svědomím poukazovat na civilní oběti izraelských operací, a přitom považovat za legitimní politickou osobnost Jásira Arafata, jehož OOP po celá 70. a 80. léta vraždila na rozdíl od Izraelců civilisty cíleně. Nelze se zastávat lidských práv Palestinců, a přitom opomíjet, jak hrubým způsobem potlačuje práva svých vlastních občanů palestinská samospráva. Nelze poukazovat na špatnou ekonomickou situaci Palestinců, a přitom mlčet o defraudaci rozvojové pomoci Evropské unie předáky palestinské samosprávy. Nelze se dojímat nad dětskými oběmi pouličních bojů (které jejich rodiče navíc do těchto bojů vysílají), a zůstat lhostejný k mrtvým dětem z izraelských diskoték a školních autobusů.
Pokud jde o legitimitu státu Izrael, lze opravdu říci do očí některému z izraelských poválečných imigrantů, že měl raději na celý holocaust zapomenout a zůstat pěkně žít se sousedy, kteří arizovali jeho majetek, že už se to třeba příště nestane? Je neskutečným pokrytectvím podporovat palestinské právo návratu na úkor Izraele, který se stal azylem miliónů Židů, když mnoho Evropanů žije dnes v bytech a užívá majetku Židů, jejichž vyhánění a vraždění přímo pomáhali a nebo mu jen nečinně přihlíželi.
Kritika excesů izraelské politiky je prospěšná rovným dílem jak Izraelcům, tak Palestincům. Ne však tehdy, pokud se tak děje ve vzorcích hanebného dvoutisíciletého předsudku.
Tomáš Pavelka, student ETF UK, t. č. University of Leeds, Velká Británie