Na základě rozhodnutí České biskupské konference z 8. 1. 1998 vypracoval tým odborníků České křesťanské akademie list Pokoj a dobro a předložil jej 17. 11. 2000 ke společenské diskusi. Záměrem je projasnění uplynulého vývoje a získání širokého společenského konsensu pro další směřování naší vlasti. (s. 5) Již zde lze konstatovat, že text usiluje nahradit nedostatek, který právem vytýká mediím, že totiž oslabují smysl pro souvislosti.
List vychází z historického přehledu cesty k sametové revoluci, při čemž jako základní sleduje otázku, proč se dnešní společnost odklonila od křesťanských hodnot. (s. 15) Z katolických posic je především sebekritický, úzkostlivě se vyhýbá všemu, co by mohlo vyznít jako kritika protestantů, apel k duchovní proměně se dovolává dědictví Havlíčka, Palackého, Masaryka (s. 25).
Opakovaně se mluví o zlu komunismu (s. 19.21), při čemž se však konstatuje rozklad morálně stabilních struktur společnosti již s příchodem průmyslového věku (s. 18), stejně jako, že negativní trendy demoralisace se nepodařilo zastavit ani po znovunabytí svobody v listopadu 1989 (s. 19). Historický výklad by zřejmě musil být širší (chybí poukaz na první světovou válku, mnichovský diktát, druhou republiku), i hlubší. Zkratem např. je formulace, jež selhání za normalisace vykládá jako důsledek vzepětí úsilí o novou čs. politiku z roku 1968. (…naděje vkládané do reformních snah Pražského jara – bez hlubšího sebezpytování – vedly po násilném potlačení a po dvou desetiletích „normalisace“ jen k dalšímu snížení hladiny mravní odolnosti. – s. 19). Nedomyšlenost prozrazuje obecné, dále již nespecifikované tvrzení – demokracie žije z hodnot, které odpovědní občané čerpají z duchovních zdrojů a nosných tradic
V českých zemích se prosadivší koncepce transformace je podrobena kritice jako plod prosazování extremního liberalismu (s. 25) a kapitalismu bez přívlastků (s. 26), nezodpovědného pojetí svobody jako „práva“ prosazovat jen vlastní, často sobecké cíle (s. 60): Ideologická publicistika prvních let transformace byla příkladem neodpovědnosti. Podněcovala jednostranně a v pokleslé podobě liberální schémata a manipulovala veřejnost k naivní důvěřivosti. Její klišé byla považována za nedotknutelná a ti, kdo o jejích schématech pochybovali, nedostávali dost prostoru anebo byli ukřičeni. (s. 56)
List konstatuje: trh, ponechán sám sobě, tíhne k likvidaci konkurence (s. 29), neumí si sám poradit v sektorech s dlouhou návratností investic (průmysl uhelný, energetický, hutní, zbrojařský, těžké strojírenství) (s. 29). Věda, kultura, školství, sociální služby, zdravotnictví, ale také železniční a silniční doprava, se sice neobejdou bez kalkulací, … ale s pouhou ekonomií zde nevystačíme… Byla tedy zde snaha o co frontální a co nejrychlejší privatisaci … strategickou chybou. (s. 30)
Biskupové se velice přimlouvají za to, aby se vzdělání stalo prioritou, kritisují tendenci oslabovat závazky státu ve školství, (s. 53) upozorňují, že trh je slepý, pokud jde o to, jaké vzdělání bude sám potřebovat v příští generaci. (s. 54)
Vyvážený pohled zaznamenává i pochybné cíle a aktivity … některých zahraničních podnikatelů, kteří ruinují domácí podnik jen proto, aby obsadili trhy a vyřadili konkurenci, odsávají zisky z domácí filiálky jako tzv. daňovou optimalisaci a záměrně udržují domácí podnik v závislosti na výzkumu a vývoji zahraniční centrály. (s. 39)
Křesťanství se nemůže vzdát usilování o sociální spravedlnost… Charita sama nestačí …(s. 41) Nezamlčují se případy, kdy podnikatelé a manažeři vykořisťují své bližní, stejně jako kdy nepoctiví zaměstnanci existenčně ohrožují podnik. Respektují se odbory a upozorňuje se na potřebu nových forem profesního sdružování mimo podnik, aby bylo možno zaručit důstojnou úroveň života zaměstnanců. (s. 43) Lidská důstojnost trpí nezaměstnaností. (s. 39) Transformace vyžaduje sociální smír. (s. 42)
Rodiče, kteří se věnují více dětem a pracují třeba na částečný úvazek, by neměli být diskriminováni při zabezpečení ve stáří. Nedostatečné je zajišťování přiměřeného bydlení. (s. 51)
Po tom všem zůstává otázkou, co konkrétně mají biskupové na mysli, když opakovaně pranýřují přetrvávání zaopatřovacího státu (s. 26.34.35) Diskutabilní je též, jestliže vedle proklamace – Síla demokratického státu spočívá v občanech, kteří ochotně a rádi přijímají odpovědnost za sebe, za svou rodinu, za společenství a za stát, v němž žijí (s. 37) – nalezneme zúžení solidarity na pomoc těm, kdo pomoc doopravdy potřebují. (s. 36) Jako by nešlo o něco více než o almužnictví, totiž o sounáležitost ochotných stát při sobě v ne zcela předvídatelných situacích, vyhroceně vyjádřeno – ať se děje co děje.
Patřičná pozornost je věnována záchraně životního prostředí včetně doporučení ekologické daně. Snad více mohlo stát pod titulkem: Rostoucí motorismus se stává hrozbou. (s. 47) Případné je pozastavení se nad tím, že uplatňování ochrany přírody je u nás chápáno jako nějaká narušitelská akce. (s. 48)
K obecným souvislostem míří konstatování: Média, zvláště komerční, se zaměřují na reklamu a na vyvolávání nových, většinou zbytných potřeb. To má za následek, že chamtivost se stává veřejnou posedlostí. (s. 56) Proti tomu se kvituje dobrovolná skromnost. (s. 48)
Znepokojení budí všeobecná nedůvěra k orgánům vlastního státu (s. 23) a narůstající pohrdání právem (s. 31). List biskupské konference podrobuje kritice kontinuitu s právním řádem o totalitu usilující diktatury a zcela formální pojetí psaného práva: Zákonodárci i soudci přestávají být schopni samostatně aplikovat obecné etické i právně etické principy na sporné kauzy… (s. 31) Silné zájmové skupiny usilují o zabudování svých partikulárních zájmů do samotné tvorby nových zákonů. Řeč je o klientelistické či přímo mafiánské společnosti a o zárodcích toho, že šanci dovolat se práva a spravedlnosti mají jen „silní“, ti kteří patří k ekonomické a politické moci. (s. 33)
Realisticky se upozorňuje na hrozbu vytlačení naší země na okraj civilisovaného světa (s. 44), aniž by však následoval rozbor důsledků, jež má a bude mít propastný rozdíl naší ekonomické úrovně ve srovnání s vyspělými zeměmi po celou dobu trvání tohoto jevu.
S jasnou výhradou, že nemůže jít o konečný cílový stav ideální společnosti (s. 59), se má za nezbytnou přeměna institucí (s. 21) a za náležitou touha vytvořit světový řád (s. 45). Připomeňme ještě, že biskupové mluví o účasti zaměstnanců na řízení a správě podniku a o demokratických prvcích v procesu samotné výroby. (s. 44)
Celý List je veden snahou o nalezení společenského konsensu. Zní z něj varování před tím, aby byli lidé s definitivní platností zařazováni pod kolonku toho, co bezpečně známe. (s. 58)
Pozornosti zaslouží, když katoličtí biskupové vztáhnou Ježíšovu výzvu k proměně i na problémy společnosti: Kristův svědek nemůže… hájit pouhé uchování toho, čeho bylo dosaženo. … Nebojme se nových cest, i když vedou momentálně proti větru. (s. 62) A když řeknou: Nepovažujeme se za majitele jediné pravdy… (s. 63)
Desiluse z transformace není důvodem k resignaci. Uprostřed české společnosti nemůže křesťanské společenství opustit výhled na přicházející Boží království. (s. 58) List ústí v apel, aby mravní rozměr ekonomického a politického chování v mediální oblasti byl vzkříšen. (s. 57) Potřebujeme návrat idealismu do české politiky a veřejného života. (s. 58)