Spolek evangelických kazatelů (SpEK) se na své valné hromadě 3. 2. t.r. zabýval i společenskými záležitostmi. Přinášíme kompletní znění prohlášení, které reaguje na nepochopitelně mírné rozsudky pro vyšetřovatele trýzněných disidentů.
Prohlášení Spolku evangelických kazatelů
Spolek evangelických kazatelů je hluboce zneklidněn tím, že policisté, kteří byli usvědčeni z tělesného týrání kněze Václava Malého a zpěváka Vlastimila Třešňáka, byli odsouzeni k podmíněným trestům. K takovému podstatnému zmírnění trestů, které byly uděleny za závažné trestné činy, nebyl důvod, ať už byly ty činy spáchány z důvodů politických či nepolitických.
Uvažujeme-li o obou rozsudcích, začínáme rozumět poslednímu ze čtyř pražských článků, kterým žádali naši husitští otcové toto: „Čtvrtý článek žádá, aby neřády, odporující božímu zákonu, byly zakázány a odstraněny v každém stavu řádně a rozumně od těch, jimž to přísluší.“ Fyzické týrání vyšetřovanců (trýznitel Vlastimila Třešňáka zhášel o kůži vyslýchaného cigarety) je neřádem, který odporuje nejen zákonu božímu, ale také zákonům České republiky. Odporoval dokonce i zákonům totalitní Československé socialistické republiky. Zmíněný neřád je sice právním řádem bývalé i dnešní republiky zakázán, není však, v křiklavém rozporu se zákonem, v přítomné době (znovu citujeme ze čtvrtého pražského článku) „řádně a rozumně odstraňován od těch, jimž to přísluší“. Řádně ustanovení a nezávislí soudcové vynesli totiž nad dvěma trýzniteli lidí tehdy bezbranných rozsudky, které svou nemístnou benevolencí znevažují lidskou důstojnost obou obětí žalovaných trestných činů.
Oba rozsudky snižují lidskou důstojnost také všech ostatních bezbranných, kteří se už stali nebo teprve stanou, ať už u nás nebo v jiných zemích, oběťmi činů podobně svévolných. Zvláštní důležitost přikládáme tomu, že se benevolentního posouzení závažných trestných činů dostalo veřejným činitelům, jejichž povinností bylo trestným činům bránit.
Václav Malý a Vlastimil Třešňák se dostali do moci obou svévolných vyšetřovatelů v důsledku toho, že se podepsáním základního prohlášení Charty 77 veřejně zasadili o osobní svobodu, jak ji vyhlásila Všeobecná deklarace lidských práv OSN z 10. prosince 1948. Pohoršlivě benevolentním odsouzením zmíněných dvou trestných činů znevážili soudcové tuto svobodu a zmíněnou deklaraci.
Vyšetřovatelé obou disidentů byli právnicky vzděláni a měli tedy vědět, že vyšetřují a tělesně týrají nevinné. Tělesné týrání vyšetřovanců je ovšem stejně zavrženíhodné, jsou-li oběťmi pachatelé skutečných trestných činů. Ti musejí být řádným fungováním justice chráněni před zpupností vyšetřovatelů tím spíše, že se kvůli své nevěrohodnosti stávají oběťmi policejní i soudcovské zvůle daleko častěji než ostatní občané.
Ze všech uvedených důvodů apelujeme na poctivé soudce, aby zvážili, jak by mohli přispět k revizi obou pohoršlivých rozsudků svých nezávislých kolegů, v zájmu lepšího respektování morálky a právního řádu republiky.
Za Spolek evangelických kazatelů
Jan Keller, předseda a Miroslav Pfann, člen výboru