V přednáškovém sále brněnské pobočky Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea na třídě kapitána Jaroše se 27. března tr. sešla svérázná společnost na uvedení knihy. Pod titulem Kdo jsou Židé? přeložili Eva a Pavel Dobšíkovi knihu Paula Spiegela Was ist koscher? Ta vyšla v roce 2003 v nakladatelství Ullstein, Taschenbuch. Překládali ji z III. vydání z ledna 2005; mezitím již vyšlo IV. vydání. U nás překlad knihy vydala Společnost pro odbornou literaturu Barrister et Principal. Má 228 stran. Zaznělo i několik židovských písní dívčího vokálního kvinteta.
Paul Spiegel zemřel 30. dubna 2006; narodil se v roce 1937 ve Warendorfu, válku a dobu pronásledování prožil v úkrytu v Belgii a od ledna 2000 byl zvolen prezidentem Ústřední rady Židů v Německu. Měl vlastní uměleckou agenturu, pracoval jako redaktor a tiskový mluvčí. Nebyl ani judaista ani teolog, ale měl velké znalosti z historie židů i národnostních Židů, včetně doby „starozákonní“ (což je pojem křesťanský).
Nenapsal běžnou příručku o svátcích a životním stylu židů. Knihou chtěl Spiegel jako pastýř svého lidu napomoci k lepší komunikaci, vzájemnému poznávání mezi Židy a místními obyvateli Německa, a tím bránit některým ustáleným představám (klišé), které se opakují již po dvě tisíciletí zvláště v Evropě, ale i v ostatních světadílech (v Asii!). Považoval za štěstí, že se mnozí lidé chtějí dovědět ze zvědavosti, kdo jsou Židé (ve smyslu národnosti nebo rasy, s –Ž–) a co věří a jak žijí židé (pokud jde o náboženství, tedy –ž–). Pokusil se – s úspěchem – dát odpovědi na nejčastější otázky, s nimiž se od války, ale pak zvláště od roku 2000 setkával i ve své funkci předsedy Židů v Německu.
Knihu rozdělil do větších oddílů jako: Kdo je Žid? Proč jsou židé obřezáni? Proč jsou Židé rozmístěni po celém světě? Proč si židé o sobě myslí, že jsou vyvolený národ? Co znamená slovo košer? Proč o šábesu nepracují? Proč tráví jedny svátky v chýších, i když na ně prší? Každý oddíl má řadu soustředěných odstavců, například o možnosti konverze, tedy o přístupu k židovské synagoze; co je obřízka; jak židovští chlapci vstupují do dospělosti; a jak dívky; co je Tóra; co je kipa. A desítky a desítky dalších aktuálních otázek! Odpovídá je stručně, srozumitelně i přehledně; s jistou dávkou humoru. Cituje i výslovně anekdoty o Židech, popřípadě o židech a křesťanech.
Kniha je velice čtivá, získala si velkou oblibu a úctu u německého čtenáře, i když (nebo právě proto?) byla poválečná situace v Německu na rozdíl od českých a slovenských poměrů komplikovanější. Židé se tu i po válce setkávali s pokračující nenávistí, nechutí nebo s pohrdáním nebo zase se špatným svědomím těch, kdo německý nacismus a antisemitismus podporovali nebo pasivně přijímali. Popřípadě i se soucitem (což je podle Stefana Zweiga netrpělivost srdce) či snahou to vše „nějak napravit“. Pro našeho čtenáře je to velmi poutavé a přitažlivé, i když brutální nenávist k Židům pro jejich původ a výjimečně pro jejich náboženskou víru v našich zemích tak nezakořenila jako v některých jiných zemích, ale je kdesi „pod povrchem“. Popřípadě mají pokleslí občané terč pro svou zamindrákovanost v Rómech, Vietnamcích či Ukrajincích.
Velmi cenné jsou „etické“ odstavce, jakési pokusy o odpovědi na otázky typu: Proč židé křesťany napodobují? Jak můžeme my Židé žít v Německu po všem tom, co se zde stalo ve XX. století? Musíme mít Židy rádi? Dá se Židům důvěřovat?
Knihu autor věnoval „památce všech dětí, žen a mužů povražděných v dobách nacistického teroru, právě protože byli Židé“. Autora si vážili a měli jej velice rádi nejlepší představitelé novodobého Německa, tak Johannes Rau (bývalý prezident) či Horst Köhler (nynější prezident), právě pro úsilí o lepší vzájemné poznávání mezi Němci a Židy a mezi židy a křesťany.
Knihu doprovodil Erazim Kohák hlubokou a živou předmluvou. „Toto je kniha o důvěrné kráse židovství. Opravdu to není další kniha o holokaustu ani o bratrovražedných bojích Izraelců s Palestinci o jejich společnou vlast, kterou dodnes nedokázali ani vstřícně sdílet, ani poctivě rozdělit. Je to intimní kniha o vší kráse, bohatství i bolesti tisícileté židovské kulturní tradice. Tím je to i kniha o nás…“ (str. 5). Tak Kohák svou předmluvu začíná a je čím dál tím lepší!
Vřele doporučuji k přečtení. Dověděl jsem se při čtení pro mne mnoho nových věcí, a to nejen pokud jde o náboženské představy, svátky, pojmy a motivy, ale zvláště pokud jde o vývoj židovství od XVI. a XVII. století v Evropě.
Pro správnou reflexi těžkých zkušeností a událostí v minulém století není kniha přetížena žalobami na skoro až tragický úděl Židů. Je nesena hlubokým náboženským zájmem a živou otázkou, jaký to mělo a má všechno smysl, jak to všechny zúčastněné strany poznamenalo, co nám všem tato „historia calamitatum“ přináší a jak máme a můžeme společně žít v naší Evropě a v našem světě. Autor nepovažuje vystěhování Židů do Izraele za jediný model dalšího života. Naopak: touží po návratu přeživších do „staré vlasti“, ať je to Německo nebo jiná země střední Evropy! A novému společnému životu chce i svou knihu napomoci!
Uvedení knihy zakončila překladatelka a představil se nám i spolupřekladatel Pavel Dobšík, její syn. Promluvil i PhDr. Dalibor Papoušek z Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy university v Brně a pisatel těchto řádků. Byl to bohatý večer.
Na titulní otázku však překladatelé a editoři odpověď nedali. Napsali: „Jelikož se v mnoha případech v knize těsně prolínají významy „žid“ v náboženském smyslu a „Žid“ coby příslušník etnika, dáváme v následujících částech knihy přednost jednotné pravopisné podobě „Žid, Židovstvo“ v etnickém smyslu, třebaže jsme si vědomi toho, že v některých pasážích knihy převažuje v tomto významovém prostupování pojetí spíše náboženské.“ (str. 8)
Tuto otázku bychom měli dořešit, také abychom mohli spravedlivě posoudit, že spojovat národnostní (nacionální) hledisko s náboženským je pro přísně uvažující židy (s –ž–) pohoršením, zatímco pro ty, kdo pojímají „Židovstvo jakožto národ“, skoro vyznáním víry. Někdy až cítím rozpaky nad tím, že se nacionální koncepci dává přednost, navíc takový problém přesahuje záslužné vydání pozoruhodné knihy. Samozřejmě, že německy píšící autor tyto problémy neměl. Bylo s ním domluveno, že do podoby překladu i co do rozsahu zasáhne. Ale jeho odchod tyto domluvy přerušil.