Číslo
Je vážný. Starostou a otcem rodiny je.
Límec až po uši. A oči do dálky
má upřeny, jak hledal by sen veliký.
V bačkorách květovaných se mu dobře žije.
Čím jsou mu květiny, čím je mu strom,
kde žije
ptačí svět ve zpěvu, čím jsou mu trávníky,
čím pastvy zelené a obzor daleký?
Myslí jen na vdavky své dcery Eulalie
s nějakým Tamatím, příslušně bohatým,
ne příliš nápadným a dobře břichatým.
Co tkne se ničemů, již papír verši maří,
tak má ty vousáče nečesané tak rád
jako svou rýmu, jež ho trápí napořád.
A květy na bačkorách spokojeně září.
Paul Verlaine
(Saturnské básně)
přeložil Gustav Francl