Vážený pane synodní seniore, milý bratře Smetano,
Vaše stanovisko k problematice vysídlení sudetských Němců jsme od Vás obdrželi v důležitém památném roce 1995. Četli jsme je s pohnutím.
Naší první reakcí na ně je velká vděčnost. Z textu hovoří otevřenost pro zkušenosti a pocity také německé strany a opravdové úsilí vylíčit události minulosti diferencovaně a spravedlivě. Vaše stanovisko je neseno duchem smíření a vyjadřuje připravenost tvořit nové společenství. Za to jsme Vám ze srdce vděčni.
Na konci padesátého výročí konce války zazněly mnohé vzpomínky a bylo vyjádřeno mnoho projevů porozumění. V této souvislosti má prohlášení českobratrské církve evangelické zvláštní postavení. Vzniklo po dlouhém a intenzivním zápasu ve Vaší církvi. Poradní odbor na něm pracoval více než tři roky. V minulých měsících se jím zabývaly sbory. A nyní toto stanovisko přijal jednomyslně synod. Historie jeho vzniku ukazuje, že Vaše výpovědi nejsou v žádném případě samozřejmé či že by je vaše církev vyslovovala lehce. O to větší váhu má skutečnost, že ČCE vzhledem k dlouhým proměnlivým dějinám německo-českých vztahů a zvlášť k jejich nejnovější etapě, pro obě strany tak bolestné, hovoří tímto prohlášením jedním hlasem. Slyšíme v tom otázku a nabídku našich českých sester a bratří adresované nám, evangelickým křesťanům a církvím v Německu.
Vděčně si uvědomujeme, že již v posledních desetiletích existovaly mnohé kontakty a setkání mezi Vaší církví a našimi církvemi. Lidé se vzájemně nalézali ve společné víře v Ježíše Krista, rozrůstaly se partnerské vztahy mezi sbory, probíhala ekumenická výměna. Proto nás dnes spojují mnohé a často srdečné vztahy. To platí zvlášť pro východní členské církve EKD, které byly dříve sdruženy ve svazku evangelických církví NDR. Z politických a snad také lidských důvodů je však teprve nyní možné odhalit s plnou otevřeností zaslepenost, bezpráví, násilí a oběti oné hrozné doby před druhou světovou válkou, během ní, i v letech po ní. Českobratrská církev evangelická to učinila bez obalu a s vůlí postavit se minulosti tváří v tvář a učinit nový počátek. Nyní je na nás, Vašich partnerských církvích v Německu, abychom Vás v tom následovali.
Chceme jasně říci toto: jestliže ČCE zmiňuje „zločiny, jichž se mnozí Češi dopouštěli na Němcích před odsunem a během něho“, jestliže je odsuzuje a prosí o odpuštění, pak ve srovnání s tím nemohou být žádným způsobem vyčísleny a vůbec ne ospravedlněny zločiny, které ve jménu Německa byly Němci spáchány na Češích a které předcházely vyhnání Němců z českých zemí. Stanovisko Vaší církve nemůže být takto falešně pochopeno nikým, kdo je čte s upřímnou snahou pochopit. Naopak, naše odpověď z Německa může být pouze taková, že my sami se o to sebekritičtěji a upřímněji postavíme tváří v tvář minulosti. Přitom nemůžeme přehlédnout, že mnohé věci se v dlouhých společných dějinách našich národů podařily a že jsme si vzájemně za mnoho vděčni. Především však musíme rozpoznat naše bezpráví a vyznat je. Ta jsou až příliš zřetelná a vrcholí v nesmírném množství násilí, zpustošení a utrpení, která způsobil Vaší zemi a lidu nacistický režim. Za ně chceme prosit o odpuštění.
V říjnu minulého roku uspořádal výbor pro východní církve EKD spolu s konventem diasporních evangelických východních církví konferenci na téma „50 let poté – útěk a vyhnání“. V závěrečném veřejném prohlášení stojí: „Připravenost ke smíření nás osvobozuje od nutkání hledět dozadu. Vždyť my křesťané věříme v Boha, který v Kristu smířil svět se sebou (2 K 5,19). Smíření však nevylučuje pravdu o dějinné minulosti, ani místa, ani časy. Právě taková pravda může zabránit novému neštěstí. Domníváme se, že přišel čas, aby se postižené národy osvobodily od vší křečovitosti a nalézaly pravdu. Každý náznak v tomto ohledu nás naplňuje důvěrou. K smíření mezi křesťany také patří, že mohou vyslovit svou vinu společně před Bohem. Na mnoha místech je možno pozorovat znamení smíření i konkrétní kroky k porozumění. My takové kroky vítáme a podporujeme.“
Z tohoto postoje můžeme učinit nový počátek. Proto bychom Vám chtěli, milý bratře Smetano, navrhnout za EKD vytvoření malé společné skupiny ze zástupců obou našich církví, kteří by dále prohlubovali poznatky, jež byly vyjádřeny v prohlášení Vaší církve, i otázky, které jsou v něm uvedeny. Vy jste spolu s Vaší církví učinili rozhodující krok, a my Vás proto prosíme, abychom další kroky mohli činit společně.
Přejeme Vaší církvi i Vám Boží vedení a požehnání pro nově započatý rok a zdravíme Vás v bratrském svazku
Dr Klaus Engelhardt, zemský biskup a předseda Rady EKD
Dr Johannes Hempel, zemský biskup v. v. a místopředseda Rady EKD
Hannover, 9. ledna 1996