Oč jde v mesiánském židovství

Číslo

Článek „Mesiánští Židé“ od Mikuláše Vymětala (Protestant 3 a 4) nemohu nechat bez poznámky. Žijeme v Holandsku a více než 15 let jsme v úzkém spojení s mesiánskými Židy v Izraeli. Z článku zjišťuji, že autor zná pouze dva jejich sbory v Jeruzalémě, do jednoho z nich (u Jaffa-Port) chodí převážně pracovníci z ciziny, není tudíž reprezentativní. Mesiánských sborů je dnes v Izraeli více než 60 a v samotném Jeruzalémě kolem 20. V některých se mluví jedině hebrejsky (ivrit). S většinou máme čilý styk, a tak víme, co se v jednotlivých sborech děje.

Z různých výroků br. Vymětala vychází najevo, že nepochopil, oč mesiánským Židům jde – když např. píše, že si při víře v Ježíše chtějí uchovat své židovství a slaví šabat a tradiční židovské svátky. Nejde přece o židovské svátky, ale o biblické Boží svátky, o Boží přikázání o odpočinku sedmého, sobotního dne. Toto Boží přikázání je neměnné a stále platné. Je škoda, že církev v prvních staletích po Kristu řadu věcí změnila, jako např. slavení neděle místo šabatu, a to jen proto, aby se křesťané oddělili od židovství. – A teď najednou vyčítáme Židům, kteří věří, že Ježíš je Mesiáš, že slaví šabat a svátky, které Pán Bůh ve Starém Zákoně určil jako svoje svátky. (Lv 23, zvl. v. 2b „tyto jsou slavnosti mé“.)

Dále mluví br. Vymětal o tom, že mesiánští Židé nejsou obětaví. Asi neví o finančních darech z ciziny pro české sbory – a nikdy jsme zde na Západě neslyšeli, že by čeští křesťané nebyli obětaví, když žádají pomoc v zahraničí.

Pokud se týče té obětavosti – členové sborů mes. Židů jsou často bez práce, a i když práci mají, nejsou si jisti, zda se jim ortodoxní nepostarají o to, aby je zaměstnavatel z práce vyhodil. A přesto vedle financování svých sborů vybudovali mesiánští Židé vlastními náklady nejrůznější sociální zařízení (vlastní škola v Jeruzalémě Makor ha Tikva, nakladatelství Keren Ahva Meshihit, záchyt narkomanů a na Karmeli i ústav pro odvykání závislosti na drogách a alkoholu, starobinec v Haifě, síť středisek proti potratům, Messianic Action Commitee pro pomoc bratřím s právním poradenstvím, v Netanyi se starají o tělesně postižené, v Tiberiasu sídlí podnik produkující elektroniku, umožňující mesiánským bratřím práci…). Samozřejmě jim finančně rádi vypomáháme, to pokládáme za svoji povinnost (1 J 3,17).

K otázce mesiánských a ortodoxních Židů: postoj vůči ortodoxii nespočívá v tom, že by mesiánští Židé opouštěli jakousi duchovní tradici, „s kterou se musí kriticky vyrovnávat“, jak píše br. Vymětal. V Ježíše jako Mesiáše uvěřilo zatím malé procento ortodoxních. Ale problém je, že mesiánští Židé jsou stále ortodoxními pronásledováni – např. v Tiberias zapálili hotel, kde měl mesiánský sbor shromáždění. Jinde se vloupali do sálu mes. sboru, vybrali všechny Bible a na náměstí je pálili, zatímco policie jen přihlížela. Jakmile si ortodoxní zjistí, kde jsou mesiánští zaměstnáni, postarají se o jejich propuštění. Ale i zde vidíme v poslední době určité zlepšení situace. Když před 2 lety ortodoxní napadli sbor v Beršebě, shodou okolností vše natočil přítomný televizní štáb, a večer už věděl celý Izrael, co se stalo. Povolaný kazatel pak mohl ve studiu podat svědectví, že mesiánští Židé jsou stejně právoplatní Židé, že nejsou křesťané, ale že věří, že Ježíš (Jeshua) je Mesiáš. Přes všechny překážky jsou mesiánští Židé stále aktivnější a my věříme, že jsou nástrojem v Boží ruce, aby Jeho národ poznal svého Mesiáše.

Br. Vymětal by udělal nejlépe, kdyby se spojil s mesiánskými teology a od nich (např. Jeruzalémský Biblický Institut NETIVYAH, vedený Josephem Shulamem) se objektivně dozvěděl, jak to v mesiánském hnutí opravdu je, jinak dělá nesprávné závěry. Lituji, že si redakční rada Protestanta napřed neověřila situaci v Izraeli. Takovýto článek je více škodlivý než poučný.

Dr. Samuel V. Kolman (redakčně upraveno)

*  *  *

Křesťané mají být střízliví a posuzovat věci a duchovní hnutí z různých stran. Proto jsem také napsal svůj článek o mesiánských Židech tak, abych vyvážil u nás dosud pouze jednostranně kladné hodnocení tohoto hnutí.

Nyní několik vět k jednotlivým reakcím bratra Kolmana.

Současné židovské svátky vycházejí z Bible (stejně jako křesťanské), ale mají také svůj vlastní vývoj – jejich podoba je dána také dobou pobiblickou: Např. dnešní podoba slavení svátku Pesach vznikala postupně a v mnohém se liší od svého popisu v Bibli – tam je Pesach popsán jako obětní hod. Oběti v židovstvu však skončily se zničením chrámu r. 70 n. l. Ohledně slavení šabatu nebo neděle – ortodoxní Židé pokládají šabat za jedinečný dar právě Izraeli a např. středověký učenec Maimonides pokládal to, že si jiná monoteistická náboženství – křesťanství a islám – přesunula tento den na neděli a pátek, za znamení přiblížení mesiášovy doby.

K malé obětavosti mesiánských Židů – věta, již jsem o nich napsal, byla citátem z knihy K. K. Hansena Messianische Juden. Sám pracuji v současnosti jako farář ČCE a uvědomuji si, že obětavost směřující k soběstačnosti je problémem i v naší církvi – přes to, co dělá v sociální oblasti.

K tématu postoje mesiánských Židů k Židům ortodoxním chci doplnit, že celá věc se dá vnímat i z druhé strany (aniž bych chtěl omlouvat agresivní chování některých ortodoxních Židů v Izraeli). Ortodoxní Židé se často vnímají jako jediní regulérní představitelé židovské tradice a v okolním světě vidí své ohrožení. Podle dodnes platných zákonů v Izraeli Žid, který přijme křesťanství (tedy i vyznáním, že Ježíš je Mesiáš), přestává být Židem. V misii mesiánských Židů vidí proto ortodoxní Židé ohrožení podobné tomu, které Židé prožívali ve středověku v ghetech. Při svém soustředění na duchovní život pak už nevnímají velký rozdíl mezi záhubou tělesnou a duchovní (např. pokřesťanštěním). Způsoby, jakým někteří křesťané (a myslím, že i mesiánští Židé) dělají misii v Izraeli, nejsou ostatně příliš „košer“ a mají manipulativní povahu. Jeli ortodoxie v Izraeli většinovým vyznáním, znamená to, že nepřátelství vůči ní je také v podstatě antijudaistickým postojem. Domnívám se, že odmítneme-li jako křesťané misii Židů, teprve poté vznikne prostor pro rozhovor a případné přátelství.

V přístupu mesiášských Židů ovšem vidím jisté napětí (pro ilustraci zde ocituji z jiného dopisu br. Kolmana): „Oni se zcela distancují od ‚křesťanů‘, protože dobře vědí, jak tzv. křesťanství v dějinách bylo protižidovské. Cítí se pravými Židy, kteří vyznávají prorokovaného a přišlého Mesiáše Ježíše (Jeshua) jako Syna Božího. Nepřešli k jinému náboženství, uznávají Tóru jako Boží Slovo a Starý i Nový zákon jako jeden celek.“ Právě ti protižidovští křesťané se také cítili být pravými Židy, kteří převzali zcela židovské dědictví a současně uznávali Starý i Nový zákon za jeden celek. Židovství přeci vnímá (ústní) Tóru jako soubor vší náboženské tradice, jejíž malou podmnožinou je Tóra písemná, tedy pět knih Mojžíšových. Nový zákon do žádného z obou pojetí Tóry nepatří. Naopak mnozí dnešní křesťané také uznávají i chyby, kterých se křesťanství v průběhu dějin dopustilo – a špatný přístup k Židům k nim patří na předním místě. Zatímco uznání vlastních chyb umožňuje hledat cestu kupředu, „distancovat se“ od těch, kteří je dělali, to naopak znemožňuje.