Tomáš Tichý zastupuje typ malby, která navazuje na klasickou figurativní malbu: vyžaduje perfektně zvládnutou techniku. Kdekdo může několika tahy štětce namalovat abstraktní obraz. Když bude zdatný obchodník, ani nemusí umět malovat. Tím nechci shazovat tradici abstraktní malby. Častý případ abstrakce byl cesta od figurace k abstrakci, kterou vykonali umělci dobře zvládající běžnou figurativní malbu. I příklady, které jsme uváděli na výstavách u nás v kostele, byly takové.
Abstraktní obrazy Františka Dörfla nebo Čestmíra Sušky a dalších. Přesto se ve světě umění, zvláště v českém prostředí, setkáváme s určitým negativním vlivem, který bychom mohli nazvat nadvláda abstrakce. Abstrakce se začala prosazovat již v šedesátých letech a dodnes si tu různé typy nefigurativní malby drží první pozici. Ve světě je to jinak, o čemž svědčí skvělá umístění Tomáše Tichého na řadě soutěží např. v Británii.
Tomáš Tichý má výhodu, kterou většina absolventů akademie nemá. Vystudoval totiž obor restaurování, takže je schopen perfektně zvládat techniku malby a různé další odborné dovednosti, které se k tomu vážou. V podobné výhodě je např. Michal Tomek, jehož obrazy žebříků jsme před časem viděli v našem kostele. V ateliéru Tomáše Tichého nebo třeba Michala Tomka naleznete kopie barokních obrazů, které byste nerozeznali od původních vzorů, jsou samozřejmě tvořené náročnou technologií vrstvení barev, kdy dochází k onomu známému efektu prosvítání světla zevnitř obrazu.
Jaké jsou tedy obrazy Tomáše Tichého? Pro nás evangelíky není bez zajímavosti, že se Tomáš Tichý narodil do rodiny praktikujících evangelíků a sám pravidelně chodí do kostela. Jeho obrazy tedy odrážejí postoje člověka vyrostlého v prostředí ČCE.
Obrazy Tomáše Tichého tedy mají silný etický náboj. Možná proto, že Tomáš Tichý má tradičně kvalitní evangelickou výchovu, studuje také další lidské obory jako je psychologie, ekonomie nebo politologie, či astronomie. Tyto znalosti se v obrazech objevují.
Jeho častý motiv prázdné reklamní plochy není náhodný či nějaká podvědomá myšlenka, ale hraje důležitou roli. Má určitým způsobem působit na diváka.
Častým tématem obrazů Tomáše Tichého je stav naší civilizace a ochota lidí nechat se manipulovat. Reklamní plocha je ale také plocha.
Na Tichého obrazech rozpoznáme hravost či ironii. Malířská plocha je v kontaktu s bílou plochou reklamní plochy a malíř tak klade diváku otázku, kde začíná manipulace? Výběrem tématu malíře nebo až vnitřním obsahem výjevu?
Tomáš Tichý si hraje s prastarou myšlenkou nápodoby. Je umělec světlonoš ve smyslu učitele: ten, který diváka vede k nahlédnutí a sebereflexi nebo světlonoš, který se podílí na masové manipulaci. Z dějin víme, že např. italský malíř Carravaggio se namaloval jako světlonoš.
Světlo je v obrazech Tomáše Tichého symbolem pozitivním. Tady se snad vyjevuje křesťanská pozice autora, byť jeho obrazy nejsou prvoplánově křesťanské, nevidíme na nich sepjaté ruce k modlitbě ani rozechvělou auru kolem zbožné fousaté tváře. Světlo je dobré, protože nasvěcuje to, co ve tmě zůstává skryto. Dnes v kázání jsme zrovna četli o tom, že Ježíš se prohlásil za světlo světa. Tedy světlo, které má schopnost prosvítit každou temnotu.
Světlo na obrazech Tomáše Tichého má schopnost také nasvítit mnohou lež. Třeba odhalí skleník, který je sice perfektně technicky zbudován a uvnitř má plně automatické zalévání rostlin, takže se člověk ani nemusí o rostliny starat. Jenže ten, kdo se nestará o druhý život a jen ho přenechá automatické soustavě, chladné racionalitě průmyslových forem, jako by sám nežil.
Tomášovy obrazy jsou naléhavé, protože znázorňují tuto samotu, osamělost. Proto mi připomínají vrcholné představitele figurální malby, Američana Edwarda Hoppera (1882–1967), který se proslavil náměty opuštěných stojících lidí uprostřed prázdných bytů. Není bez zajímavosti, že Hopper pocházel z baptistického prostředí. Jeho obrazy byly kritikou tzv. amerického snu, ideální americké rodiny. Strnulost postav kontrastuje s vnitřním zoufalstvím těchto lidí. Druhým géniem figurativní malby, který mi vždy padne na mysl, když se dívám na obrazy Tomáše Tichého, je britský (v Irsku narozený) malíř Francis Bacon. Jeho nejslavnějším obrazem je Studie podle Velázquezova portrétu papeže Inocence X. Bacon se zabýval starým uměním, jež nechával proudit do svých obrazů, jeho figury jsou plné napětí, křiku, expresivity, ale – opět – osamělosti.
Tu se dostáváme k další obsahové poloze obrazů Tomáše Tichého, průnikům času. V jeho obrazech najdeme jasné odkazy na renesanční či barokní malbu. Ať už je to práce s perspektivou (Projekce č. 3) nebo šerosvit (Kolotoč). Tomáš Tichý se snaží nejen zachytit stav naší společnosti, resp. civilizace, ale také představuje určitou vizi. Vizi konce. Řekl mi, že mu je blízký výrok: naše civilizace se touží ubavit k smrti. Nezajímáme se o druhé, jen se točíme stále do kola na polorozpadlém kolotoči, kolotoči smrti. Není náhodou, že jeden z jeho kolotočů je namalován podle opuštěného kola z města Černobyl. Tomáš Tichý jako vizionář maluje dobu přerodu. Změnu paradigmatu. K tomu slouží motiv průniku časů, motiv průniku prostoru. Proto se na jeho obrazech láme prostor. (Na obraze Kolotoč např. vystupuje v centrální části jakýsi stroj prostoru a času). Na jeho obrazech se láme prostor podobně jako u kubistů. Ti se také snažili o znázornění pohledu na postavu z různých úhlů najednou. Není náhodou, že poslední – zatím nedomalovaný Tomášův – obraz znázorňuje tzv. šťastnou rodinu s malými dětmi za ostnatým žiletkovým drátem.