rozhovor s Davidem Flusserem
David Flusser, narozen r. 1917 ve Vídni, žil v Čechách, dnes je profesorem Nového zákona na Hebrejské universitě v Jeruzalémě. Rozhovor, z něhož byla vyňata uvedená část, se konal 9. srpna 1996 v Jeruzalémě a otázky kladl Mikuláš Vymětal. Redakce má za to, že představuje zajímavý hlas v souvislosti s nedávno vedenou a předčasně umlklou diskusí o antijudaismu (viz Pt 8/97 a 1–3/98). Český čtenář se bude moci seznámit s dílem D. Flussera v připravované knize „Essejské dobrodružství“.
M. V.: Co si myslíte o protižidovských výrocích v Novém zákoně?
D. F.: Co se týče Matouše, došel jsem k názoru, že původní Matouš, kterýje „za“ Matoušem, neobsahuje ve skutečnosti vůbec nic protižidovského. Zřejmě tam nějaký redaktor, který text konečně upravoval, vrazil věci velmi nepříjemné vlastně pro všechny.
U Marka je situace mnohem komplikovanější. Domnívám se, že Marek není od toho Marka, kterého zmiňuje Nový zákon. Jen ta tradice, co je za ním, pochází od tohoto Marka. Ale tento Marek je silně přepracovaný. Redaktor ho zpracoval, zdramatizoval a použil vulgárnější výrazy. A zřejmě i tento poslední Marek, jehož evangelium máme, byl helénistický Žid, tak jako pravý Marek. Jsou už u něj odstředivé síly, objevují se v něm všelijaké sektářské znaky, ale není v něm naprosto žádný antisemitismus. Zajímavé je, že na rozdíl od Lukáše Marek vynechal všechny zmínky o Ježíšově lásce k národu a budoucnosti židovství i o jeho pouti k Jeruzalému, a místo toho tam dal slova o božích vyvolencích, kteří – kdyby Bůh chtěl – by se shromáždili i z kamenů.
U Lukáše, není vůbec žádné napětí vůči Židům. A nejenom v evangeliu, ale i ve Skutcích apoštolských, o nichž si dovoluji tvrdit, že je napsal tentýž Lukáš.
Co se týče Jana, musím říct, že problém zde byl ten: jak to máme udělat, abychom byli novým vyvoleným národem? – a – co dělat s Židy? Na tom, že Židé nepřijali křesťanskou víru, však není žádná vina, protože křesťané se také nestali mormony, ačkoliv to mormoni mohou žádat. Takže to je zřejmě zákon o dělení náboženství, že když vzniká nové náboženství, tak se ani Indové nestali buddhisty a zůstali brahmíny, ačkoliv potom přijali Budhu do brahmánského nebe, ale to si mohli dovolit, protože to byli a jsou pořád polytheisti. Ale u Židů je ta vina ještě menší než u jiných náboženství – jeli vůbec možné mluvit o vině – právě kvůli této odstředivé tendenci. Židům totiž bez nadávání nebylo evangelium kázáno víc než jen několik desítek let. Nemůžeme tedy mluvit o nějaké zvláštní vině. Je pravda, že díky tomuto vývoji se problém starého Izraele stal problémem pro církev, kdežto křesťanství se nestalo – díky? – bohužel? – problémem pro židovství; stejně jako se manichejci nestali problémem pro zoroastriány, nebo mormoni pro křesťanství. Otázkou tedy je, zda u Jana můžeme mluvit o nějakém kolektivním antijudaismu. Je pravda, že výraz Židé, který v originále zní „Judaioi“, je výrazem pro částečně nespasené lidstvo. Podle jedné teorie se toto označení týká vlastně jen těch Židů, kteří uvěřili a později víry zanechali. Na závěr lze říci, že Jan sám byl Židem, takže mluvit zde o přímém antijudaismu nelze.
U Pavla nelze o protižidovských výrocích mluvit vůbec. Ona kritika Starého zákona u Pavla není vůbec tak negativní, jak se různým lidem zdá. Pavel měl sice se židovstvím problémy, ale sám byl Žid a když přiznává, že byl farizejem, tak chce říci vlastně to, že nyní našel něco lepšího. Toto farizejství mu bylo vlastně jakýmsi průkazem. Pavlovi totiž ten největší nepořádek dělali právě věřící Židi, takže jim musel říct: já jsem také Žid.
Celkově vzato se nedá o antijudaismu v Novém zákoně mluvit, protože ty problematické části byly přidány až v řeckém stadiu vývoje textu, protože původním textem byla zřejmě hebrejština nebo aramejština. Sám myslím, že šlo o hebrejštinu. Kdyby totiž Ježíš učil aramejsky – jakože nikdo tehdy aramejsky neučil – tak by to jeho žáci okamžitě překládali do hebrejštiny, protože jediný člověk, který v Ježíšově době učil aramejsky, byl Hilel, který pocházel z Babylóna a zřejmě chtěl ukázat, že je lepší než ti Židé z Izraele, to jen mimochodem.
M. V.: A co váš osobní postoj ke křesťanství?
D. F.: Co se týče mého postoje ke křesťanství, prostě jsem Žid, a dokonce Žid žijící částečně nebo úplně podle židovských zákonů. Domnívám se, a také jsem o tom psal, jak vlastně už řekl jeden pán jménem Mendelssohn, který byl myslím z Berlína a byl dědečkem toho co se jmenuje Bartholdy, že není zbaven závazku žít podle židovských zákonů, i když přijme křesťanství. Můžu také upřímně říci, že jeden z důvodů, proč žiji židovsky, je právě to, že jsem poznal Nový zákon.