25. 10. 1999 byly ve velké aule historické budovy Karolina v Praze uděleny čestné doktoráty teologických věd JUDr. Viktoru Fischlovi – Daganovi, českému spisovateli a bývalému izraelskému diplomatovi, a Prof. Dr. Jaroslavu Pelikánovi, PhD., emeritnímu profesoru dějin křesťanské symboliky na Yale University v New Haven.
Viktor Fischl s vděčností vzpomínal na přátele, kteří ovlivnili jeho životní příběh a bez nichž by ani nedošel až do Karolina. Vzpomínal na E. Rádla, J. B. Kozáka a zejména na Jaroslava Šimsu, který – jak připomenul – zemřel v koncentrační táboře, tak jako jeden milion židovských dětí, o nichž se už nikdy nedovíme, kolik mezi nimi bylo nových Gustavů Mahlerů, A. Einsteinů, S. Freudů a H. Heinů. Vděčně vzpomněl na překladatele bible Kralické. Když překládal do češtiny Žalmy, Píseň písní, Knihu Přísloví nechtěl se s nimi poměřovat, ani je opravovat, nýbrž překlenout čtyři století vývoje českého jazyka. Ten mu přirostl k srdci. Připomenul, že ze všech jazyků, které ovládá aktivně, jen pomocí češtiny dovede vyjádřit všechny významové odstíny. Vyslovil domněnku, že právě tento překlad je zřejmě hlavní důvod pro udělení doktorátu evangelickou fakultou. Nyní pracuje na překladu Pláče Jeremiášova za vydatné pomoci své ženy, která mu je věrnou pomocnicí při jeho současné ztrátě zraku.
Profesor Pelikán se pěknou slovenštinou po „americku“ přihlásil s hrdostí ke svým slovenským předkům a též ke svému duchovnímu učiteli Adolfu von Harnackovi, o němž jsme se dozvěděli, že jeho rod pochází z Čech a to z rodiny Horňáků. Profesor Pelikán pak sledoval svoji celoživotní tichou polemiku s Harnackem, která vyústila v příklon k pravoslaví a docenění východní tradice a liturgie.
„Tito čestní doktoři jsou jistě ozdobou nejen evangelické teologické fakulty, ale i celé Karlovy university“, podotkl jeden reflektující český profesor po skončení oslav. Tito jistě ano.