se zrodila v Českobratrské církvi evangelické v období prvních náznaků nového kulturního kvasu (vznik revue Světová literatura), za stálého politického tlaku a restauračních snah o ateizaci společnosti. NO bylo volným společenstvím českobratrských intelektuálů, které působilo od sklonku 50. let až do počátku let 90. a ovlivňovalo souputníky i odpůrce, posluchače, čtenáře i mimoběžníky. Z některých plodů tohoto hnutí okusili příslušníci i jiných konfesí, např. při tzv. Jirchářských čtvrtcích, konaných v Husově bohosloveckém semináři v Praze, jak občas připomenou i římští katolíci. NO otevírala možnosti vyrůstající z odpovědně zvěstovaného slova evangelia a z odpovědného přístupu k sociálně-politickým záležitostem své doby. Proto v průběhu 60. let nabírala dech, aby si pak se začínající normalizací někteří nad ní „odfrkli“, a přiklonili se k „dlouhodechým“ konceptům „apoliticky čistého evangelia“. Ostatek NO se pak v průběhu 70. a 80. let přihlásil diferencovaným způsobem k aktivitám odporujícím normalizaci. Někteří podepsali Chartu 77, jiní se stali jejími tichými či hlasitějšími sympatizanty. (Miroslav Pfann, Nová orientace v Českobratrské církvi evangelické, Středokluky 1998)
Číslo