– varování
Už ani nevím, kdo a kde mi strčil do ruky Knihu života. Neobsahuje ani návod k zázračné dietě, ani instrukce té nejlepší správné životosprávy. Našel jsem v ní něco horšího – evangelium. Či evangelijní guláš. Kdosi si dal tu práci, že vzal nový překlad či dva, rozstříhal čtyři evangelia na kousky a pak je hezky jeden po druhém lepil k sobě. Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Marek, Matouš, Jan, Lukáš, a tak pořád dokola. Podle jakého pořadí tahal z klobouku, to čert ví. Ale i kdyby to dělal podle nejpravověrnější, nejvědečtější či nejzbožnější koncepce, vyšla mu jen ubohá náhražka. Paskvil – ne-li rovnou zpotvoření – na jména, před kterým má klekat každé koleno.
Zas jeden doklad toho, kam to vede, když lidé podlehnou předsudku, že jednotlivá evangelia obsahují životopis Ježíše Krista, že stačí jen „logicky" jejich informace zharmonizovat a jsme chytřejší než Matouš, Marek, Lukáš a Jan dohromady. Chtěl-li někdo podat jedno nejúplnější svědectví o Ježíši Kristu, podařilo se mu touto metodou skoro dokonale vyprázdnit čtyři evangelia dosavadní.
A tak varuji všechny skutečné i potencionální čtenáře – neberte tu knihu vážně (vydalo nakladatelství VIDA 1989). Nepřivede vás dál, naopak vám cestu k porozumění evangeliu zatemní. Ono totiž platí – potkáváme-li evangelium jako literaturu ve Čtyřech rozličných spisech, pak se s ním máme potkávat v této pluralitě. A cesta dál (či hlouběji) nevede tak, že je rozstřiháme a nalepíme do jedné knížky (k dadaistům, surrealistům a pop-artistům máme daleko), ale tak, že se budeme ptát proč tato rozmanitost evangelijních zpráv vznikla, k jakým čtenářům se obrací, proč ji církev prvních století převzala – a jaké problémy tedy řeší.
Zdá se vám to moc složité? Máte pravdu. Ale jen falešní proroci a populističtí vůdcové mají jednoduché odpovědi.