Vysokoškolští studenti tvrdí, že v životě její jméno neslyšeli. Nemůžu jim to mít za zlé, protože mně o ní ve škole také nikdo nevyprávěl. Ucelenější informaci jsem získala až v okruhu lidí, kteří se zabývají odkazem Přemysla Pittra. Kromě pacifistického hnutí, jehož byl Pitter významným činitelem, byla pojítkem mezi nimi i překladatelka a spisovatelka Pavla Moudrá, po řadu let Pittrova velmi blízká spolupracovnice. Vezmete-li si několik čísel časopisu Sbratření, který Pitter vydával, na její jméno rychle narazíte. Pavla Moudrá přeložila román Suttnerové „Vzlety lidstva“ („Der Menschheit Hochgedanken“, 1913) a spolu s Jindřiškou Wurmovou patřila k jejím významným českým příznivkyním.
12. a 13. listopadu se v Praze konala mezinárodní konference věnovaná dílu Berthy Suttnerové a připomínce udělení Nobelovy ceny míru v roce 1905. V Praze se v roce 1843 narodila jako hraběnka Kinská, ne však ve známém paláci na Staroměstském náměstí, jak se někdy mylně uvádí, ale v domě na rohu ulic Vodičkovy a V jámě. Byla to chudá větev Kinských. Žila pak v Brně a ve Vídni, živila se jako vychovatelka, a když se provdala za barona Suttnera, žili spolu několik let v Gruzii jako učitelé a literáti. Proslavila se románem „Odzbrojte!“ („Die Waffen nieder!“), který poprvé vyšel roku 1889 v Drážďanech. Mírové hnutí tehdy již existovalo, Suttnerová se do něj cele zapojila, získala pro ně významné osobnosti (mezi jinými Alfreda Nobela) a stalo se jí životní náplní až do smrti, k níž došlo krátce před vypuknutím 1. světové války. Válečná katastrofa umlčela mírové hnutí, a to pak prošlo mnoha proměnami. Sama u sebe si uvědomuji, že mnohdy přívlastku „mírový“ nedůvěřuji proto, že se hnutí nechalo zneužívat komunistickými režimy. To nic nemění na tom, že stojí za to zabývat se jím a vážit si těch, kdo formulovali jeho východiska a zásady. Suttnerové líčení bitvy u Sadové je strhující, varování před „barbarizací“ společnosti, pokud se nevzepře stereotypům násilného řešení konfliktů, stále inspirující. Vysoce oceňovala Masaryka. Petr Pithart v zahajujícím projevu konference zdůraznil, že vždy stranila slabším. Tak i v otázce soužití Čechů a Němců v českých zemích měla za to, že větší vinu na neporozumění nesou Němci, protože jsou bohatší a silnější. Nekompromisně se vyjadřovala o antisemitismu. Její nepřátelé o ní psali jako o „židovské Bertě“: těžko jí, rakouské šlechtičně, mohli přisoudit židovský původ, aspoň ji tedy obvinili z toho, že je loutkou v rukách „světového židovstva“. Měla nepřátel mnoho, ale útoky ji ani na chvíli neodradily od veřejné činnosti. 15.–19. září 1914 se měl konat světový mírový kongres ve Vídni…