Několik poznámek k dokumentu Masaryk a náboženství

Číslo

Je bezesporu dobré, že se v České televizi (byť v mediálním ghettu pro křesťany zvaném Křesťanský magazín) objevilo téma Masaryk a náboženství. A je hezké, že kolega Martin Chadima při vykreslení duchovního profilu Masaryka postupoval chronologicky, tedy po historické linii, což (aspoň potencionálně) umožňuje ukázat vývoj a zrání. Pořad byl nejzdařilejší tam, kde autor ukázal místa (většinou kostely), která jsou spojené s duchovní orientací Masaryka.

Pořad měl ale několik nedostatků. Za prvé je chyba, že se tvůrci programu nezastavili v Heršpicích u Slavkova, aby zviditelnili, že Masaryk vstoupil do reformované větve evangelické církve. Padla by otázka, proč se jeho přestup k protestantismu odehrál zrovna tam, v zákoutí moravského venkova, ve sboru, který neznal a kde patrně nikdy předtím nebyl. Mělo to proběhnout v poloutajení? Co to prozrazuje o jeho vnímání vlastního přestupu, o jeho tehdejším vztahu k evangelíkům?

Druhý nedostatek pořadu byl, že se vůbec nezmínil o jeho vztahu k farářům Císařovi a Karafiátovi. První hrál klíčovou roli kolem Masarykova vstupu do evangelické církve, druhý byl jakýmsi odrazovým bodem v jeho vymezování se vůči českému evangelictví. Vztah k oběma farářům by proto mohl odhalit důležité rozměry z Masarykových představ o církvi a duchovních tématech.

Dokument se nezmínil o různých reakcích, které Masaryk vyvolal mezi teology. Někteří měli k němu bezmezný obdiv, jiní se snažili o kritické hodnocení. Studie, kterou napsal J. L. Hromádka o teologickém profilu Masaryka, poukazuje na nutnost kriticky analyzovat Masarykovy náboženské koncepty – přesně to, co pořad nedělal.

V důsledku vynechávání zásadních otázek a rozměrů televizní dokument vyznívá tak, že Masarykova církev byla vlastně Církev československá, což je nepřípustné osvojení. Je možné, že se tak cítí či cítila CČS(H), jak to nejjasněji formuluje Zdeněk Kučera, ale Masaryk tuto lásku rozhodně neopětoval. Zjevně se cítil nejlépe v liberálním protestantismu anglosaského typu, který se prostě v českých zemích nevyskytoval – a zcela jistě ne u CČS(H). Obrazová asociace, kterou pořad konstruoval mezi zakladatelem CČS(H) Karlem Farským a Masarykem (opakovaně se kamerou zavadí o Farského bustu), je manipulativní.

Základní nedostatek programu je, že mu chybí vůle po kritickém pohledu na toto důležité a zajímavé téma. Místo toho pokračuje v linii zbožňování prvního prezidenta, který měl údajně od dětství hotové, pevné a jasné názory a který proto právem nastavil církvím kritéria pro jejich duchovní působení. V logice dokumentu je proto církev, která nenásledovala Masarykovo pojetí náboženství, na špatné straně dějin.

Pořad je sice strukturován podle historického scénáře, v němž ale chybí vývoj a hledání (jedině snad na konci, když se mluví o jistém smíření s římskokatolickou církví). Proto nám příliš nepřibližuje Masarykův komplikovaný a nestálý vztah k církvím a k víře, ale přidá ho do galerie domnělých svatých – tentokrát vedle Farského.