Paní Ing. Eva Dobšíková, překladatelka dvou knih Paula Spiegela, a to „Kdo jsou Židé“ a „Opět doma?“, napsala osobní paměti a nazvala je „Naše doba a my v ní“. Kniha má 253 stran, řadu fotografií, pěknou měkkou obálku; vyšla v roce 2009. Má také řadu příloh, zvláště „Sestřenice Helga a její rodina – souběžný život v Rakousku“ (173–194), „Rodina Procházkova“ (195–211) a text „Mému spolužákovi Františku Exnerovi“ (212–247).
Velmi cenná je zpráva o tom, jak autorka vyrůstala v rodině židovského lékaře Arnošta Zweigenthala ve Vranovcích, a o tom, co všechno se událo v obci i v rodině v době ohrožení samostatnosti republiky. MUDr. Arnošt Zweigenthal se 15. března 1939 zastřelil. Došlo k dramatické události, když přišli dlužníci ze sudetského území a chtěli se svého věřitele násilím zbavit, ale objevili ho již v rakvi. Lékař se nejspíš domníval, že svým činem uchrání árijskou manželku a svou dceru před pronásledováním, jak probíhalo v sousedním Německu a jak je předpokládal i u nás. Zapomněl však, že v rodném listě dcery je uvedeno, že je „izraelitského“ vyznání, a že ji sám dal zapsat do židovské matriky. Proto se nestala v protektorátu jen „Halbjude“, ale pronásledováním ohroženou Židovkou.
Dne 20. prosince 1941 začal Evin život v úkrytu ve starém domku bývalého pana poštmistra Kůrky. To jí bylo devět. Velmi působivě autorka vylíčila zkušenosti „ukrývaného dítěte“ a obtíže, které zakusila po ukončení skrývání. Musela objevit pro sebe komplikovanou dětskou společnost, o níž neměla ve své poustevně ani tušení. Ráda vzpomíná, co všechno v těch třech a půl letech přečetla, co mohla napsat a nakreslit. Pak nastal nejednoduchý život „na svobodě“. První poválečná léta vykreslila velmi živě.
Z dalších vylíčených životních zkušeností pochopíme, že dlouhodobé skrývání, pak i první pokusy o uplatnění v dětské společnosti ovlivnily zrání pisatelčiny osobnosti. Vystudovala kromě vysoké školy zemědělské ještě několik dalších oborů, psala reportáže, soudničky, články a překládala. Během života vystřídala řadu zaměstnání. Uspokojivou realizaci nalezla až téměř v padesáti letech v učitelském povolání, které považuje za vrchol svého působení a jemuž se věnuje dodnes.
Živě popsala svou zkušenost v zemědělské praxi, zvláště v období transformace zemědělské „výroby“. V tom smyslu se jí dostalo uznání právě od lidí, kteří v zemědělství pracovali a museli přestát všechny změny. Podobně jako v jiných věcech se snaží být spravedlivá na všechny strany. Nesoustřeďuje se na negativní rysy doby, která byla „její“ i v tom smyslu, že ji jako vlastní prožívala. Zaznamenává naděje, jež některé rysy tehdejší zemědělské politiky vzbuzovaly.
Velkým obohacením je pokus zachytit ve vzpomínce zkušenosti židovských příbuzných v Rakousku nebo medailon doplněný rozhovorem se zemědělským odborníkem, inženýrem Františkem Exnerem, jehož citát zdobí poslední stránku desek i s portrétem. Zemřel 9. dubna 2002.
Při úvahách o charakteru doby, jíž jsme prošli, nám mohou pomoci paměti lidí různých oborů a různého sociálního původu. A zvláště nám pomohou vzpomínky těch, kdo se pokusili zachytit dobu jako „svou“. A to je právě knížka paní učitelky Dobšíkové!
Kniha vyšla vlastním nákladem. Je ji možno objednat na e-mailové adrese EvaDobsikova@Seznam.cz nebo PavelDo1@Seznam.cz
Doporučená cena je 239 Kč