Naříkám, křičím, a neodpovídáš

Číslo

PKP 05: Žalm 22 v překladu Petra Pazdery Payna

Žalm 22

K provedení na zjitřenou ajjalu

píseň pro Davida

Bože můj, Bože můj,

proč jsi mě opustil?

Zanechán napospas

těmito slovy naříkám,

Bože můj,

křičím ve dne, a neodpovídáš,

též v noci, a nemohu se utišit.

A ty jsi svatý,

veleben Izraelem,

na tebe spoléhali otcové naši,

spoléhali, a tys je ochránil.

Když k tobě o pomoc volali, vyvázli,

na tebe spolehli, a nebyli zahanbeni.

Zato já jsem červ, a ne člověk,

člověčí zmetek, vyvrhel lidu;

každý, kdo mne vidí,

se mi posmívá,

ušklíbne se a pokývá hlavou:

„Uvěřil Pánubohu – ať mu pomůže!

Ať ho vysvobodí – svého miláčka.“

Tys ale ten, kdo vyvedl mne z lůna,

kdo spočinout mi dal

u mateřských prsou –

dělohou tobě předhozen,

od lůna mé matky můj jsi Bůh.

Nebuď mi daleko,

neboť se dostavují úzkosti

a není pomoci!

Kolem mne moře býků,

zeď z bázánských bizonů,

hrozí mi jejich chřtán,

rvou a řvou – jak lev.

Ztrácím se jako voda,

rozpadám se na kosti,

moje srdce co vosk taví se

uprostřed vnitřností.

Má síla vyschla jako troud,

jazyk se mi lepí na patro,

tiskneš mne do prachu smrti,

obklopili mne psi,

banda zločinců mě obemkla,

po rukou, po nohou mi jdou – jak lev.

Obnažuji všechny své kosti,

pasou se po mně pohledem,

dělí si mezi sebou moje svršky,

šábnou se o můj kabátec.

Panebože, nebuď daleko,

pospěš, ty Moci, mně na pomoc!

Zachraň mě před mečem,

zbav vlády čokla

nad duší mou jedinkou.

Vysvoboď mě ze lví tlamy,

před buvolími rohy…

Kéž bys mě vyslyšel!

Tvé jméno ať odhalím svým bratřím

a chválu ti vzdám, až nastane slavnost.

Vy, bohabojní, chvalte jej,

čest mu vzdejte, všichni potomkové Jákobovi,

bázeň před ním mějte, potomstvo Izraelovo!

Neboť nezavrhuje

a nepohrdá ponížením poníženého,

neskrývá před ním tvář

a jeho nářek neoslýchá.

Z tebe se budu radovat na velké slavnosti,

svými sliby se zavážu před bohabojnými.

Hodovat budou ponížení a budou nasyceni,

chválit budou Pánaboha ti, kteří jej hledají.

Vaše srdce ať se navždy rozžije!

Rozpomenou a navrátí se k Pánubohu

všechny kraje světa,

budou se klanět před tvou tváří

všechny čeledi národů,

vždyť Pánubohu patří moc i vláda nad národy.

Hodovali, však skloniti se musí sytí celého světa;

před jeho obličejem padne každý,

kdo sestupuje do prachu

a jeho duše nezůstává naživu.

Děti, jež mu budou sloužit,

budou počteny za pokolení Páně,

přijdou a ukážou –

rodícímu se lidu –

kterak on spravedlnost činí.

Poznámky k překladu:

na zjitřenou ajjalu (ČEP: Podle laně za ranních červánků, kral.: k času jitřnímu) – je to jen hypotéza, ale těžko přeložitelné slovo by mohlo označovat hudební nástroj, který upomínal na jakousi laň svým charakteristickým zvukem (troubení, kvílení, ječení – zejména zrána) nebo případně též podobou a materiálem (nástroj s hrdlem, krkem či koženým měchem), například by tedy mohlo jít o trubku, trumpetu, píšťalu, dudy apod.; onen nástroj by zas byl charakteristický pro ohlašování svítání anebo by mohlo jít o jeho postupné „probouzení se“ během zpěvu či recitace žalmu, popřípadě vůbec se mohlo jednat o excitovanou hru, o jakési „zjitření“.

dělohou tobě předhozen; jako troud; šábnou se; čokla; apod. – v první části žalmu, dokud žalmista projevuje své bezmezné zoufalství, volím expresivnější výrazy; také kupříkladu obraz „troud“ považuji za obecněji srozumitelnější než původní obraz „střep“, „střepina“ ve smyslu: keramická hmota.

Pánbůh – pro nevyslovovatelné jméno Boží nepoužívám (po debatě, která v rámci PKP proběhla) jména Hospodin, ale běžného „Pánbůh“ z následujících důvodů: 1. podtržení spojitosti mezi: JHVH (Kyrios) Starého zákona a Pán (Kyrios) Nového zákona (viz např. Jan 20,28.: „Pán můj a Bůh můj“; viz P. Sláma: PKP 03, poznámky); 2. překlad je určen pro necírkevní čtenáře, kteří nemusí znát titul Hospodin (zrovna tak Panovník), natožpak staročeské slovo „hospodin“; 3. chtěl bych, aby již v souřadnicích žalmu samého bylo zřejmé, že Pánbůh (JHVH) je jedna a táž osoba: jednak jako Bůh (srv. např.: „Panebože, nebuď daleko“ a „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“), jednak jako Pán („pokolení Páně“ – v. 31. popř. 32)

obnažuji všechny své kosti; tvé jméno ať odhalím – překládám spíše vizuální metaforou při zachování v obou případech významově příbuzných slov, v hebrejském originále jde o stejné sloveso, které ČEP překládá jednou: moci si spočítat, podruhé: vyprávět o (něčem).