(Utajený básník)
Mám v ruce útlý svazeček básní, je to brožovaná knížka, „čísel“ je tam sedmnáct a stránek padesát pět, vydal ji Lis knihomilův v Praze ve sbírce Mladá poesie, kterou řídil a spravoval F. J. Müller. Vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Vzácností předložené brožurky je, že autor je při věnování „Vážené slečně Rafaele Kadlcové“ vlastní rukou uveden: „oddaně Viktor Fischl.“ A datum? Duben 1933. Tajemstvím je, že ve skutečnosti: nákladem vlastním!
Dnešní čtenář, ale i knihkupec zná Fischla jako spisovatele krásné literatury, románů a také vzpomínek. Brněnští vysokoškoláci vydali jeho „Hovory s Janem Masarykem“ v roce 1968 cyklostylem a další nadšenci horlivě opisovali tyto pozoruhodné vzpomínky na Masaryka, v jehož kanceláři pracoval Fischl za války v Londýně. Od listopadu 1940 byl totiž na ministerstvu zahraničních věcí prozatímní československé vlády v Londýně, později zakládal československý výbor v anglickém parlamentu. Do roku 1949 působil v Praze na ministerstvu, ale pak odejel do Izraele a přijal jméno Avigdor Dagan. Stal se velvyslancem v Japonsku, Barmě, Polsku, Jugoslávii, Norsku a naposledy v Rakousku.
Zprvu vydával verše. Po Jaru to byla Kniha noci a Hebrejské melodie (1936), Evropské žalmy (1941) a Mrtvá ves (1943) v Londýně. A poválečná próza Píseň o lítosti (1948) byla doma zakázána, vyšla hebrejsky 1953. Od roku 1977 vydával jednu knihu za druhou, česká vydání v Čechách dostali čtenáři do rukou až po roce 1990! Tak Kuropění, Hrací hodiny, Dvorní šašci, Všichni moji strýčkové, Vy, soudci athénští a povídkové sbírky Jeruzalémské povídky a Figarova zlatá svatba a mnoho dalších! Vyšly i jeho originální překlady biblických knih, zvláště Žalmů a Písně písní, souborně jako „Poezie Starého zákona“ v nakladatelství Garamond 2002, spolu s překladem knihy Job, Přísloví, Kazatel a Nářku Jeremiášova. A ovšem místo pamětí kniha vzpomínek na osobnosti, s nimiž se ve svém dlouhém a dramatickém životě setkal: „Setkání“.
Jako tolik významných romanopisců začal jako lyrický básník. Od počátku se projevoval u něho silný sklon k reflexivní a filosofující lyrice, jako právě v Jaru a pak zvláště v Hebrejských melodiích. Narodil se v Hradci Králové 30. června 1912, bude mu letos tedy čtyřiadevadesát let! Jeho mladické verše jsou poznamenány jakýmsi meditativním smutkem či spíše tragickým pocitem života mladého evropského vzdělance třicátých let. Promoval na právech 1938. Dnes žije v Jeruzalémě a skoro nevidomý pilně píše dál a dále!
Poslední báseň sbírky Jaro – Na lodi, jež se rozjíždí – končí:
můj věrný koráb úskalí/ svou tvrdou přídí drtí/ zlé vlny jež jsme potkali/ poznamenány smrtí/ vyhlížím tiché podnebí/ rozkročen v lodi stoje/ ty smutná hvězdo na nebi/ nejsi již hvězda moje