Rozhovor s Patrickem Munkeltem
Patricka jsem potkal na severní Moravě, ve středisku Diakonie Travná, kde vedl letní brigádu pořádanou německou organizací Aktion Sühnezeichen Friedendienste. Pracovali tu mladí Poláci a Němci. Následující rozhovor vyprovokovalo zjištění, že u nás vlastně vykonává civilní službu.
Patricku, potkali jsme se na severní Moravě, bydlíš a „sloužíš“ v Brně, a přitom pocházíš úplně odjinud…
Jsem z Lipska, z Německa.
Co tě přivedlo do Brna?
Jsem tady na civilní službě, kterou organizuje německá organizace Aktion Sühnezeichen Friedendienste (Akce smíření pro službu míru – ASF).
Proč ses rozhodl pro civilní službu?
Věřím v pacifismus. Jsem absolutně proti násilí. Od začátku mi bylo jasné, že nemohu jít do armády a že chci místo toho prakticky pomáhat. Chtěl jsem do zahraničí a od úřadu civilní služby jsem dostal seznam, na kterém jsem našel adresu ASF. U ní jsem se o místo ucházel.
Vykonáváš civilní službu v zahraničí. To vaše zákony umožňují?
V Německu existuje možnost vykonávat civilní službu v zahraničí. Říká se tomu „mírová služba“. Problémem je malý počet míst. Vykonává se prostřednictvím organizací jako je ASF. Na rozdíl od civilní služby stát za mírovou službu neplatí. Organizace jako ASF musí dostávat peníze od dobrovolných dárců. Zaplatil jsem 1000 marek a musel jsem najít 15 lidí, kteří budou přispívat 20 marek měsíčně. Mírová služba trvá 15 měsíců. U ASF trvá 18 měsíců, včetně jazykových kurzů.
Kolik mladých lidí z bývalého východního Německa se rozhoduje podobně jako ty?
Vím, že v České republice jsou ještě dva lidé a asi šest pracuje v Polsku, Rusku a Bělorusku.
Většina z tvé generace šla na vojnu?
Ne. Právě naopak. Větší část dělá civilní službu.
Proč myslíš?
Tato generace je – ve vztahu k armádě – úplně jiná než před 20 lety. Mají na mysli mír i dějiny. Navíc dobrovolníci v civilní službě mají větší příjem než ti, kdo vykonávají vojenskou službu. Hrají tu tedy roli i ekonomické důvody.
Říkal jsi, že jsi přesvědčený pacifista. Z čeho to pramení?
Jsem prostě proti násilí. Pocházím z východního Německa a tam je mnoho mladých, kteří mají rasistické smýšlení. Dalším důvodem je válka. Hodně jsem četl o II. světové válce. Vím, že Němci byli militaristé – a to ještě pořád trochu platí. Žijeme v demokracii, ale právě ve východním Německu je to trochu komplikované, protože ti lidé žili 40 roků v diktatuře, a teď mají pořád problémy s demokracií. Proto je ve východním Německu více lidí s rasistickým smýšlením – i mezi mladými lidmi.
Myslíš, že je tu rozdíl mezi západní a východní částí Německa?
Je – ve východní nebyla pořádně provedena denacifikace. Ale je také hodně mladých lidí, kteří si uvědomují, že to je problém, a aktivně proti tomu vystupují. Část mládeže má rasistické myšlení, část je lhostejná – ale velká část je hodně angažovaná.
Proč ses naučil česky?
Chtěl jsem se česky naučit, protože tu jsem na jeden a půl roku. Chtěl jsem najít přátele a ten jazyk se mi líbí. Pro mě je to základní věc pro komunikaci. Angličtina a němčina mohou sloužit k nejnutnější komunikaci. Když se učím česky, mám lepší možnosti setkat se se zajímavými lidmi.
Jaké máš vlastně vzdělání?
Dělal jsem desetiletou základní školu. Pak jsem se vyučil zámečníkem. Nejsem žádný intelektuál, jazyk mne zajímá kvůli komunikaci mezi lidmi.
U kterých organizací v Brně pracuješ a jakou má tvoje práce náplň?
Chtěl jsem do Brna, protože projekt, v jehož rámci pracuji, mne velice zajímal. Mohu tady pracovat pro Židy a pro Romy. Pracuji pro Židovskou obec a pro Romskou iniciativu na Bratislavské ulici. Pro Židovskou obec pracuji v sociální oblasti. Navštěvuji staré lidi. Uklízím, vysávám, umývám okna, chodím nakupovat. Nebo s nimi jen mluvím – často bydlí sami a potřebují kontakty. Třeba i s Němcem. Skoro všichni mluví německy, jsou za tu možnost vděční. Mají zájem o německou politiku. Mají ještě trochu z Německa strach – z projevů německého neonacismu. O tom s nimi mluvím. A taky o počasí.
A na Bratislavské si zase hlavně hraji s dětmi.
Zahraniční civilní službu ti zprostředkovala ASF. Věděl jsi o ní něco předtím?
Jejich adresu jsem našel na seznamu od Úřadu civilní služby. V Německu existuje asi 10 organizací, které tuto mírovou (tj. zahraniční civilní) službu prostředkují. ASF je největší, má partnery v Americe, Rusku, Bělorusku, Polsku, Francii a také v České republice. U nich jsem se o mírovou službu ucházel.
Proč zrovna u nich?
Pro mě je tato organizace jako rodina. Dobrovolníci procházejí zajímavou přípravou. Po dobu jejich služby se pro ně pořádají semináře, jejichž základními tématy jsou historie, aktuální politika atd. Na setkáních a při seminářích vládne porozumění, protože všichni mají společný cíl i východiska, základní myšlenky.
Mírová služba, kterou organizují, vychází z historického kontextu: jde jim o to, aby to, co se stalo během druhé světové války, neupadlo v zapomnění. Východiskem práce ASF je odčinit, co se stalo za II. svět. války.
Myslíš, že toto oživování historické paměti je v Německu pořád aktuální?
V Německu se o problémech II. světové války a holocaustu hodně diskutuje na rovině odborné, historické – ale u ASF je to emocionální. Pracujeme hlavně pro židovské obce a pro oběti holocaustu. To je velice důležité.
V Německu se diskutuje o penězích, kolik je ještě potřeba zaplatit obětem holocaustu. Ale to není jádro problému. Důležitější je, aby si každá další generace uvědomovala ten problém na konkrétní lidské rovině.
Děkuji za rozhovor.
Ptal se Tomáš Trusina