Myšlenka svobody svědomí v českých zemích

Číslo

České dějiny provází řada zvratů. Zvláště naše století je jich plné. Není divu, že nachází ohlasu domněnka, že historické epochy jsou od sebe odděleny propastmi, že lidé různých dob myslí zcela jinak. Platí to však jen zčásti. Stejně tak narážíme na skutečnost, jak určité myšlenky sdílejí lidé dob velmi vzdálených.

O svobodu svědomí, tedy o to, aby člověk nebyl nucen k něčemu, o čem ví, že je to špatné, šlo v české reformaci od samého počátku a tato myšlenka si zjednávala v našich zemích svou platnost obecně.

V roce 1415 psal Hus z kostnického vězení:

Jeden theolog mi řekl, že je pro mne všechno dobré a dovoleno, jen když se podrobím koncilu, a dodal: Kdyby koncil prohlásil, že máš toliko jedno oko, třeba máš dvě, bylo by tvou povinností vyznati s koncilem, že tomu tak jest. Odpověděl jsem mu: i kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustit bez odporu svědomí.

Petr Chelčický v Síti víry (kol. r. 1440) konstatoval, že králi a tedy jakékoliv vládě skrze donucování nedostává se moci, aby lid přivedl k milování Boha a tak jej polepšil.

Český zemský sněm konaný roku 1485 v Kutné Hoře uzákonil smír mezi podobojími a katolíky, podle něhož páni nesměli své náboženství vnucovat poddaným. Bylo to poprvé, co byla v nějaké zemi uzákoněna určitá svoboda pro všechny obyvatele bez rozdílu. Stalo se tak s odůvodněním, aby každý spasení svého hledal podlé duověření svého..

Moravští stavové hájili a uhájili zásadu, aby jeden každý pánu Bohu svobodně a pokojně slúžiti mohl podle toho, což by za dobré podle zákona a naučení Páně poznal… (J. Válka: Dějiny Moravy, II)

Roku 1550 odmítl moravský zemský hejtman Václav z Ludanic požadavek krále Ferdinanda I., aby byli pronásledováni křtěnci a bratří: Dřív Morava v ohni a popeli zahyne, než aby strpěla nějakého u víře nucení.

Protestant Václav z Břežan psal roku 1592 o katolickém pánu Vilému z Rožmberka: Ač vycvičen v náboženství římském.. však evangelíků nikdy netupil, nýbrž zároveň s druhými miloval a k úřadům fedroval.

Jaromír Procházka, 19. 1. 1999