Myslí si, že jsme blázni

Rozhovor s Petrem Hejlem

starostou pražského Suchdola (nejen) o dálničních obchvatech

Kauza dálnice

Kolik má Suchdol obyvatel?

Asi 6 500. A k tomu areál Zemědělské univerzity, kde se přes den snaží učit přes 10 000 studentů a na kolejích je asi 2 500 lidí.

Tvoje jméno se objevilo v souvislosti s protesty proti plánované trase pražského severního okruhu (spojnice ruzyňského letiště a dálnice D 8). Můžeš připomenout nejdůležitější body tohoto případu?

Jedná se o vnější okruh kolem Prahy, který má propojit dálnice a ostatní silnice, které paprskovitě míří ku Praze. Celý okruh kolem Prahy je součástí transevropské dálniční sítě TEN-T. Na severozápadě existují dvě varianty, jižní přes Suchdol a Dolní Chabry a severní skutečně okolo Prahy s mostem přes Vltavu severně od Řeže. Jižní trasa díky velké technické náročnosti (přes 4 kilometry tunelů, tři velké mosty) je extrémně drahá, v roce 2002 byla v posudku vlivu na životní prostředí označená jako krajní řešení a z dlouhodobého pohledu byla doporučená trasa severní. Jižní trasa nevyhovuje řadě evropských a českých předpisů a norem.

Jižní trasu o 10 miliard Kč dražší prosazuje investor, Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), a politické vedení hlavního města. Ve hře jsou například pozemky ležící na této trase na území hlavního města, které jsou násobně dražší než pozemky severní trasy, probíhající již ve Středočeském kraji. Jen na výkup „jižních pozemků“ investor plánuje 6,5 miliardy Kč.

Ví se, kdy, popř. kdo pozemky na plánované jižní trase nakoupil?

Ke skupování pozemků docházelo koncem devadesátých let, kdy se připravoval územní plán hlavního města a okolních obcí. Kromě samotných pozemků „pod dálnicí“ hraje také velkou roli budoucí suburbanizace podél ní, ty nekonečné haly a sklady, které známe z jiných dálnic. V jižní trase budou převážně ležet na území hlavního města, jehož vedení to chce mít tzv. „pod kontrolou“.

Reportáže a informace o problematice jižní varianty severního okruhu se objevily v Respektu, Reflexu Euru a dalších časopisech. Kauza už má určitý mediální ohlas. Rozpohybovalo se tím něco?

Mediální ohlas navazuje na aktuální stav projednávání. V březnu na stavebním odboru pražského magistrátu proběhlo ústní jednání v rámci územního řízení. Poprvé se mohlo v té věci argumentovat před nějakým úřadem. Předtím jsme korespondovali s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD), které naše argumenty házelo do koše a neakceptovalo. Teď je stavební úřad nucen se s těmi argumenty vypořádat.

Zájem začal loni, když nastal „boom“ tématiky cen českých dálnic – a tahle kauza je bohužel typickým příkladem toho, jak ŘSD připravuje trasy nevhodně. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu pan Dohnal v loňském roce vyslovil hypotézu, že ŘSD prosazuje trasy dálnic, které vedou komplikovanými podmínkami, kde se dají očekávat protesty. Pak musí následovat příprava dalších variant, dalších studií a hledat další nákladná řešení, aby se těm „ekoteroristům“ vyhovělo.

Další posun je daný usnesením vlády ČR 1064 ze září 2007, které schválilo program rozvoje dálnic do r. 2013. Na požadavek Zelených byly čtyři projekty z tohoto seznamu vyřazeny a vláda rozhodla o sestavení expertních skupin, které mají problematické varianty porovnat. V příštích týdnech budou tyto expertní komise jednat.

A pokud jde o tvrdošíjné trvání pražského magistrátu na jižní variantě – pohnulo se tam něco?

Tam se nic nepohnulo. Politické zadání, resp. názor vedení města je jasný – primátor trvá na jižní variantě a svůj názor protlačuje i na ŘSD, tedy úřad, který by měl v té věci jednat nezávisle a připravovat nejhospodárnější řešení.

Bruselská vstřícnost

Spolu s Jaroslavem Korfem z Prahy a Petrem Firbasem z Brna jste v této záležitosti jednali i v Bruselu. Jak se rodí „bruselská vstřícnost“ pro takový problém?

Na přelomu února a března 2006 tři městské částí, Suchdol, Dolní Chabry a Lysolaje, a pět občanských sdružení poslalo do Bruselu podání, kde jsme situaci popsali a žádali jsme o jejich vyjádření. Očekávali jsme, že když výstavba jižní varianty nesplňuje všeobecně známá kritéria, příslušné bruselské instituce se k tomu patřičně postaví. Po tomto podání následovala roční korespondence s různými bruselskými úředníky a z ní vyplynula možnost do Bruselu osobně zajet. V tu dobu, v únoru 2007, se začal projednávat Operační program doprava, tj. finanční balík, který by měla dostat ČR na roky 2007–2013. Bruselští úředníci měli tehdy na stole pět operačních programů (m.j. z Malty, České republiky, a Rumunska) a měli jen několik týdnů na jejich posouzení. A tak byli ochotni přijímat informace o detailech těchto projektů.

A když jste tam dorazili…?

Očekávali jsme, že nás na ředitelství pro regionální rozvoj jen zdvořile přivítají. Ale už první večer s námi seděli víc než tři hodiny, tázali se na spoustu detailů a pořád nemohli pochopit, proč se u nás prosazují varianty nevýhodné ve všech ohledech. Druhý den se jednání účastnilo jak ředitelství pro dopravu, tak pro regionální rozvoj a životní prostředí. Jednání se z plánované hodiny a půl protáhlo téměř na dvojnásobek. Bylo přítomno asi patnáct úředníků a jak se z průběhu dalších jednání ukázalo, jednali jsme s lidmi zodpovědnými za náš operační program, kteří potom o něm přijeli jednat s náměstky z našeho ministerstva dopravy. Byli tedy dobře informovaní.

Výsledkem byl požadavek Evropské komise na vypracování řádného porovnání variant sporných úseků dálnic, v Praze severozápadní části okruhu a v Brně dálnice přes Bystrc či spojení Brna do Vídně. Přestože EU porovnání požadovala, naši představitelé se snaží Evropu obelstít, jako např. náměstek z ministerstva dopravy Hodač, který požadované porovnání na jednání v Bruselu sliboval a za dva dny po návratu na poradě svého odboru na ministerstvu nařídil ŘSD zajistit okamžité vydání stavebního povolení pro variantu jižní přes Suchdol.

A rétorikou typu „nenecháme si diktovat z Bruselu, jak kdysi z Moskvy“ zastánci jižní trasy tuhle svévoli vlastně obhajují…

Obhajují. I když i v Bruselu se zdráhají říci jasné slovo k nějaké věcné problematice, jsou hodně diplomatičtí. Nicméně trvají na dodržení předepsaných pravidel (v tomto případě i porovnání variant), s tím, že když k tomu nedojde, nebudou finance a nebude se stavět. Když se jich my (ze Suchdola) tážeme, proč jasněji toto mínění nesdělí, odpovídají „ještě nás nikdo o finance nepožádal“. No a do té doby si naši ministerští úředníci mohou vykládat, že je stanovisko Bruselu nezajímá, ale pak je to asi zajímat začne.

Nedojde-li ovšem k řádnému a průhlednému porovnání severní a jižní varianty, evropská dotace prostě nebude.

Velmi pravděpodobně ne. Další aspekt spočívá v tom, že okruh je součástí transevropské dálniční sítě, která má svůj předpis, jak má vypadat. Nejde do detailů, ale požaduje, aby byla doprava bezpečná a plynulá (bez „úzkých hrdel“), aby trasa nevedla přes zastavěná území – což právě jižní varianta nesplňuje. Nejen tedy, že se nedostanou peníze, ale projekt, který je v takovém rozporu s předpisem o transevropské dálniční síti, ani nemůže být realizován.

Jak vypadá situace v současné době? Jaké máte vyhlídky?

V současné době by měly zasednout vládní expertní komise, které by měly porovnat obě varianty, jak jim to nařídila vláda v září loňského roku. Věcné argumenty jsou na naší straně, bohužel se o tomto rozhoduje „politicky“, tzn. že se prosazují zájmy určitých skupin.

Projednává se územní řízení pro jižní variantu. Souvisí s tím množství procesních i věcných problémů, s nimiž se nějakým způsobem bude muset stavební úřad vypořádat. Jak sami řekli, oni „se s tím poperou“. Očekáváme, že pod tím politickým tlakem představitelů hlavního města úředníci územní rozhodnutí vydají. A my se budeme odvolávat – nejdříve k Ministerstvu pro místní rozvoj a pak k Správnímu soudu.

Co si z tohoto zápasu neseš jako neuzavřenou, bolavou zkušenost?

Svět předstíraný v televizi o politickém dění, hádky nebo ostré diskuse jednotlivých politiků, ať už mezi stranami či uvnitř stran, to vše je jen krásné divadlo. Před mnoha lety se zhaslo a bohužel je stále ještě tma. Drtivou většinu špičkových politiků napříč celým politickým spektrem absolutně nezajímá, že stát zbytečně vylévá do betonu miliardy, nakupuje stovky obrněných aut a letadel, které se pak snaží „výhodně“ prodat, zavádí internet do škol, neuvěřitelně výhodně vybere jedinou firmu na odstranění ekologických havárií po celé republice a s výčtem můžeme pokračovat. Bohužel se systém každými volbami zdokonaluje. Politici si to odůvodňují tím, že firmy mají zakázky, za které obdrží vysoutěžené peníze, lidé mají práci a dostávají plat a vše je vlastně v pořádku. Jen je třeba občas zaplatit volební kampaň či výlet do hor, na jachtu na Jadranu nebo postavit dům na podolské stráni nad Vltavou.

Vlaštovkou z poslední doby je způsob vedení procesu a rozhodnutí soudce Cepla v konfliktu státních zástupců.

Magistrát a pražské lokality

Konflikt má dva rozměry – mezi Suchdolem a ŘSD a mezi městskou částí Suchdol a magistrátem hl. m. Prahy. Z které strany je snaha o silové řešení zřetelnější?

S ŘSD nás nepojí přímá vazba. V jejich případě se postoj projevuje ve způsobu komunikace, textu dopisů či úrovni vysvětlení. Kdežto magistrát – vzhledem k tomu, že jsme městskou částí – má nepřeberně možností jak ovlivňovat a velmi silově své řešení prosazuje. „Fyzicky“ je to pro Suchdol daleko horší než komunikace s ŘSD.

Co vlastně ovlivňuje vztahy městských částí a magistrátu?

Vzájemné vztahy v zásadě vycházejí ze Zákona o hl. městě Praze. Ten zákon je naprosto špatný, protože Praze přisuzuje roli obce a kraje zároveň a městským částem roli městských částí, přičemž není jednoznačné zřejmé, co městské části mohou, a co ne. Upravuje se to dalšími vyhláškami. Např. působnost sousedních Roztok a Středočeského kraje je jasně definovaná, každý má své oddělené kompetence. Kdežto Praha je zároveň krajem a obcí.

Projevuje se to zejména v rozpočtování – všechny daně, kromě daně z nemovitostí jdou do „magistrátu“, který je pak přerozděluje. Přičemž se to dělá, jak vedení města potřebuje, a žádným zákonem není dané, kolik má kam přijít z odvodů DPH, daně právnických a fyzických osob, jak je to naopak dané v případě sousedních Roztok. Takže komplex vazeb mezi městskými částmi a magistrátem je naprosto klientelistický. Přidělování peněz je v kompetenci Rady hl. města Prahy. Je-li s vedením města starosta městské části zadobře, není problém a peníze proudí, jak je potřeba. Ale jsou-li např. starostové zvoleni za jiné strany, a ještě jsou navíc „problematičtí“, tak se velmi jednoduše přidělování peněz stáhne na minimum.

Dá se říci, že Suchdol svůj postoj už „odskákal“?

Vidět to je – právě na penězovodu. Např. na výstavbu infrastruktury má hlavní město Odbor městského investora, který by měl pro celé město zařizovat výstavbu kanalizací, komunikací apod. Suchdol má v současnosti přívod peněz zaškrcený. Zdejší potřebnost je cca 650 milionů a vloni jsme v mimořádných dotacích dostali na kus kanalizace 5 milionů. Letos jsme dostali 1 milion, z čehož se nepostaví ani metr. V lepším případě se zaplatí nějaké projekty.

Pan primátor řekl na zasedání našeho zastupitelstva už v r. 2004, že se nemůžeme divit, že nic nedostaneme, když jsme ve sporu s hlavním městem. A tento slib dodržuje, kde může. Od letiště dostáváme na základě předložených projektů kompenzace na zlepšení životního prostředí (na hřiště, na zeleň apod). V loňském roce jsme měli obdržet přes 800 tisíc, ale protože v loni pan primátor zasedl jako člen dozorčí rady letiště, nedostali jsme na základě jeho požadavku ani korunu. Někdy to má až tragikomickou podobu. Před dvěma měsíci měl náš sbor dobrovolných hasičů dostat nové auto. Do Poličky, kde se auta vyzbrojují, dovezli hasiči příslušný materiál, auto s už hotovými nápisy „Dobrovolní hasiči Praha-Suchdol“ si vyfotili a deset dní před předáním to bylo zatrženo. Shodou okolností právě dnes bylo předáno do Stodůlek. I tak chce pan primátor nabádat zdejší lidi, aby takové blázny už příště nevolili.

Volebním tématem je v Suchdole obchvat už od poloviny 90. let. Nalomil tento tlak zdejší občany, nebo za svým starostou a zastupiteli stojí?

Že jsou finanční kohoutky uzavřeny, bylo zřejmé a vědělo se o tom už před posledními volbami na podzim 2006. Ale záměr znemožnit nás Bémovi nevyšel. „Sdružení občanů Suchdola“ dostalo víc hlasů než v minulosti, přičemž jsme získali jen o pár desetin procenta méně než ODS, která jinak v ostatních volbách získává v Praze většinu. Strany, které hodlají řešit tento regionální problém, získaly o jeden mandát více než v předchozím období. Bylo to příjemné překvapení a dá se z toho usuzovat, že lidé za námi stojí.

Na druhou stranu s ODSkou máme na většinu ostatních problémů shodný nebo hodně podobný názor, takže nyní jsou dva z pěti členů rady městské části zástupci jejich strany a velmi dobře spolupracujeme.

Jsou voliči spíš starousedlíci, nebo nově přistěhovalí?

Narůstá tu počet lidí, kteří se stěhují do novostaveb, ale mnozí z nich zde nejsou trvale hlášeni. Ve volbách 2006 rozhodovali ještě spíše starousedlíci, i když už volili i někteří nově nastěhovaní. Jako Sdružení jsme se před volbami neprofilovali pouze na „dálnici“, ale nabízeli jsme občanům program rozvoje Suchdola jako patřičně vybavené rezidenční městské části.

Evangelická obec v občanské obci

Co vytíženost v takové práci a takovém zápase dělá s rodinou?

No, to já nevím, moc doma nejsem… Žijeme v domě s rodiči, kteří nám velmi pomáhají, děti jsou větší, takže i manželka zvládla ukončit doktorandské studium na zdejší univerzitě, kde učí matematiku.

A co byste nám k tomu, Anno, řekla jako manželka?

Bez komentáře (s úsměvem). Ale když je opravdu potřeba, třeba zavést děti k doktorovi, to doma je.

Prožíváš zápas o obchvat jen jako starosta Suchdola nebo také jako evangelický křesťan?

Nedá se to rozdělit, je to provázané. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, je to samosebou, asi je to dané výchovou, vzory v církvi apod. Samozřejmě si programově neříkám „jsem evangelický křesťan, tak musím být slušným starostou“, ale zájem o problémy ostatních okolo s tím myslím rozhodně souvisí. Právě to neřádné počínání těch výše postavených mne štve i motivuje.

Co tě přivedlo před lety k tomu, abys kandidoval do zdejšího zastupitelstva? Konkrétní kauza, nebo přesah, vyrůstající z odpovědnosti za místo, kde člověk žije?

Začalo to listopadem 1989. Na jaře 1990 proběhly kooptace do národních výborů. Spolu s dalšími kolegy jsem byl kooptován, a tím jsme se do té problematiky postupně namočili.

Kandidatury od poloviny 90. let jsem přijímal už se záměrem oddálit dálnici od Suchdola. Samozřejmě je možné zvolit formu občanských aktivit, což tu funguje také, jak v záležitosti dálnice, tak paralelní dráhy, plánované letištěm. Občanská sdružení mohou jen něco, kdežto městská část má úplně jiné postavení. Jejich fungování se ovšem může dobře doplňovat.

Součástí „obce“ je také evangelický sbor – právě v tom místním, lokálním smyslu. Přímo v Suchdole sbor není, jsi členem a presbyterem sboru v Dejvicích. Máš nějaký „recept“, jak by se měl sbor po obci rozhlížet, z jaké perspektivy vnímat její problémy, popř. do nich vstupovat?

Čistě úředně si městské části žijí svým životem. Co se týče sboru, naše zkušenost je daná specifikem Prahy. Pokud jde přímo o Dejvice a Suchdol, mohla by tady u nás fungovat klidně „kazatelská stanice“, protože odtud pochází vícero členů sboru. Někteří jsou „papíroví“, jiní aktivní, někteří nejsou členy církve, ale posílají děti do náboženství. Např. na suchdolské škole se jako na jediné z území dejvického sboru v Praze 6 vyučuje náboženství. Dokonce sem chodí i děti z katolických rodin. U tradičního suchdolského „betlému na kamenech“ míváme štědrovečerní ekumenická setkání (katolík z Roztok, náš farář z Dejvic a adventisté). Přichází poměrně dost lidí.

Sbor by měl aktivně na obec působit, nabízet jí své služby a spolupráci, která může být vzájemně výhodná. Ale samozřejmě záleží na obci, má-li o spolupráci zájem. Např. Praha 6 moc velký zájem neprojevuje, kromě pomoci při prodeji bytů nájemníkům.

Jsi aktivním členem církve, dlouholetým členem staršovstva. Pražští evangelíci bývají někdy politicky poměrně vyhranění. Ví sbor o tomto tvém zápase, máš tu pro něj podporu, resp. zajímá to ostatní – třebas jinak politicky laděné bratry a sestry?

Ta otázka vystihuje, jak to funguje i v Dejvicích. Někteří se upřímně zajímají. Většina lidí si myslí, že jsme blázni, že se to stejně prosadí, „jezdit autem se musí“.

Obecně platí, že situace ve sborech se v tomto směru změnila asi 4–5 roků po sametové revoluci. Ze začátku byly sbory otevřené, lidé lačnili po politických tématech. Kdežto když se teď přivede do sboru politik, bere se to ne snad jako rouhání, ale jako zatahování politiky na půdu sboru, tedy tam, kam nepatří. Ozývají se námitky, že jde o předvolební kampaň atd. Někdy se to povede, ale většinou dnes chtějí mít evangelíci oddělený svět politiky a svět církve. Pro mne jdou ovšem – i díky tomu, co dělám – ta témata ruku v ruce.

Která z následujících tří možností vystihuje v perspektivě tvých zkušeností stav evangelictva: 1. Politické sympatie spíše ovlivňují naší víru, resp. příliš je svou vírou neprověřujeme (tzv. „podléháme světu“) – nebo 2. Oddělujeme si pro sebe „svět politiky“ a „svět církve“ – třebas z pragmatických důvodů, abychom jedni druhé příliš nerozčilovali – nebo 3. Podněty přijímané ve světě víry (bohoslužby, život z Písma, společenství a vzdělávání v církvi a sboru) utvářejí naše postoje, s nimiž vstupujeme do obcí a jejich politiky okolo nás?

Pro mne samotného je určující třetí možnost. Na druhou stranu já ovšem na půdě sboru přímo tuto agendu neřeším – právě z toho důvodu, že spousta spolubratří chce mít politiku a církev oddělené. Sám ale ten „tok“ z církve do politiky považuji za důležitý. Obráceně – vzhledem ke specifikům zdejší politiky – by to rozhodně nebylo dobré.

V jednom konkrétním případě jsme se před časem na staršovstvo obrátili – s prosbou o podporu Ekumenické bohoslužby za krajinu – jejímž hlavním spolupořadatelem byla i Křesťanská akademie. Reakce staršovstva byla odmítavá, právě v tom smyslu, že sbory se v takové „politické“ záležitosti nemají angažovat. Dokonce farářovi doporučilo, aby tam nevystupoval jako představitel sboru.

V Suchdole 4. 6. 2008