Víc než 100.000 muslimů pochodovalo 28. 11. 1994 ulicemi Addis Abeby za volání Allah akbar. Obvinili „vládou kontrolované instituce, že neodrážejí úlohu muslimů v zemi“. Dlouhá marxistická vláda zničila či zotročila všechny etiopské křesťanské instituce a rozvrátila základy křesťanské kultury země, zatímco islám postihla jen zvenčí a povrchně a připravila mu nejtěžším poškozením křesťanské tradice nynější drtivý vzestup. Ukáže se možná, že pochod 28. 11. znamenal pro etiopské křesťany podobnou ránu jako bitva na Kosovu pro srbské pravoslavné a bitva na Bílé hoře pro české evangelíky.
„Střechové organizace“ evangelíků popř. také pravoslavných jako Světová rada církví, Konference evropských církví, Světová aliance reformovaných církví a Světový luterský svaz ani v nejmenším nevarovaly a nechránily etiopské křesťany před marxistickou zhoubou, která po celou dobu připravovala cestu muslimskému náporu. Naopak. Mnohaletou zaslepenou podporou marxistických vlád a dalších organizací („národně-osvobozeneckých“), podporou nepřímou a dokonce i bezostyšně výslovnou, se všechny tyto organizace na etiopských křesťanech strašně provinily. S nimi také my čeští evangelíci, protože jsme neuměli, na rozdíl od ruského pravoslavného kněze Gleba Jakunina, už před dvaceti lety hlasitě upozornit na nesmyslnost evangelických sympatií k zločinným komunistickým režimům.