Postoj a role Ruské pravoslavné církve (RPC) ohledně války na Ukrajině vyvolaly ostré debaty v mezinárodních ekumenických kruzích. I v Nizozemí se vede diskuze, která se m.j. soustředí i na otázku, zdali by nemělo být pozastaveno členství RPC ve Světové radě církví. V následujících řádcích shrnujeme proruskou teologickou argumentaci a její analýzu z pera teologa a znalce pravoslaví z Nijmegenu a ptáme se na to, co mohou dělat české církve.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele
Teologické argumenty hrají v ruském ospravedlnění války na Ukrajině důležitou roli. Sám Vladimír Putin během veřejného proslovu na moskevském fotbalovém stadionu dne 22. března 2022 citoval bibli a prezentoval teologickou interpretaci biblického citátu. Je pozoruhodné, že podle videozáznamu (je na YouTube) vyvolala zrovna tato pasáž z jeho proslovu v davu velké nadšení. „Hlavním cílem a motivem vojenské operace, kterou jsme zahájili v Donbasu a na Ukrajině, je zbavit tyto lidi utrpení, genocidy. V tomto bodě si vybavuji slova z Písma svatého: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. A vidíme, jak hrdinně během této operace bojuje naše armáda. Tato slova pocházejí z Písma svatého křesťanství, z toho, co milují ti, kdo toto náboženství vyznávají. Ale podstatou je, že se jedná o univerzální hodnotu pro všechny národy a národy všech náboženství v Rusku, a především pro naše lidi. Nejlepším důkazem toho je, jak naši spoluobčané v této operaci bojují a jednají: bok po boku, navzájem si pomáhají a podporují se. Pokud budou muset, přikryjí se navzájem svými těly, aby ochránili svého druha před kulkou na bitevním poli, jako by zachránili svého bratra. Už je to dlouho, co jsme měli takovou jednotu.“ Jedním z důvodů, proč Putin cituje Janovo evangelium (J 15,13), může být to, že tento konkrétní verš je zmíněn v důležitém dokumentu Ruské pravoslavné církve o sociálních a politických otázkách roku 2000, konkrétně v části, která pojednává o válce a míru.
Západní dekadence
Zapojení ruské pravoslavné církve do ospravedlnění války se v mezinárodním ekumenickém světě dostalo široké pozornosti především po kázání moskevského patriarchy Kirilla, které pronesl na první postní neděli, 6. března 2022. Podle něj a oficiálních představitelů Ruské pravoslavné církve je válka konfliktem s dekadentní západní civilizací, která se pokusila ovládnout Ukrajinu. Samozvané státní entity na ukrajinském Donbasu se této bezbožné kultuře postavily a v důsledku odmítly ukrajinský stát. A ruská armáda nyní pomáhá lidem na Donbasu v jejich boji za křesťanskou čistotu a víru. „Dnes probíhá zkouška loajality k tomuto novému světovému řádu, jakýsi přechod do onoho „šťastného“ světa, světa nadměrné spotřeby, světa falešné ‚svobody‘. Víte, co je to za zkoušku? Zkouška je velmi jednoduchá a zároveň strašná – je to průvod Gay Pride. Požadavky na mnohé uspořádat gay průvod jsou zkouškou jejich loajality k novému světovému řádu; a víme, že pokud lidé nebo země tyto požadavky odmítnou, nevstoupí do tohoto světového řádu, stanou se pro něj cizími.“
‚Ruskij mir‘
Kirillův postoj vyvolal silné reakce nejen v ekumenických kruzích, ale i v pravoslavném světě. Podle Alfonse Bruninga, profesora východního křesťanství v Nijmegen, je vnitřní pravoslavný spor o válku na Ukrajině důsledkem Kirillova důrazu na „ruskij mir“ (výraz mir znamená v ruštině mír – svět. Tento primárně politický koncept iniciovaly konzervativní nacionalistické kruhy kolem ruského prezidenta. Jeho podstatou je jakýsi postkoloniální pohled na společnou identitu oblastí a komunit, které jsou nebo byly spjaté s ruskou kulturou a historií. Podle Bruninga se moskevský patriarcha rozhodl tento projekt podpořit pro jeho důraz na roli ruské pravoslavné církve (viz jeho esej na liberaalchristendom.nl). Kořeny ruské kultury sahají až ke christianizaci a křtu knížete Vladimíra Velikého, k němuž došlo r. 988 v Kyjevě. Proto Ukrajina jako kolébka ruské kultury patří k ‚ruskému miru‘ jak politicky, tak i nábožensky.
Nicméně i v rámci konceptu ‚ruského miru‘ byl Kirill stále schopen přijmout určitou různost a pluralitu v pravoslavném světě. Pro jeho relativní odstup od politických rozměrů ‚ruského miru‘ byl významný fakt, že poté, co byl Krym anektován Ruskou federací, ho ruská pravoslavná církev nikdy nezačlenila do svých struktur. Církevně-administrativně patří Krym k Ukrajinské pravoslavné církvi uznané Moskvou. Podle Bruningovy analýzy podnikl Kirill v posledních letech určité kroky, které ho nakonec přivedly k ospravedlnění války na Ukrajině, jak je najdeme v jeho kázání ze dne 6. března 2022. Ztotožnil duchovní aspekty ‚ruského míru‘ s údajným celosvětovým střetem se zdegenerovanou západní kulturou, která se snaží proniknout do ruského prostoru. Politická orientace Ukrajiny na západní demokracii se od majdanské revoluce v roce 2014 stala nebezpečím pro ruskou kulturu, a tedy i pro pravoslavné křesťanství. Vojáci umírající ve válce proti bezbožné západní kultuře jsou v tomto pojetí nejen hrdiny bojujícími za vlast, ale také světci, kteří obětují své životy na obranu víry. Podle Bruninga se tím Kyrill odklonil od tradičního ortodoxního učení o válce a míru, které zdůrazňuje, že válka je v nejlepším případě nutné zlo. Důsledkem postoje ruského patriarchy je rozkol v pravoslavném světě a vážná překážka v ekumenickém dialogu s ruskou církví.
Věrohodně vyjádřit ekumenickou solidaritu
V souvislosti s 11. Valným shromážděním Světové rady církví (31. 8. – 8. 9. 2022 v Karlsruhe) se stala naléhavou otázka, co by ve vztahu k RPC mohlo nebo mělo dělat ekumenické hnutí. Některé hlasy volají po tom, aby ruské církvi bylo pozastaveno členství, jiné zdůrazňují potřebu nechat dveře otevřené. Je však nezbytné, aby SRC našla způsob, jak věrohodně vyjádřit svou podporu pravoslavným (a dalším) církvím na Ukrajině. Řada teologů z Německa a dalších zemí z toho důvodu napsala otevřený dopis německé evangelické církvi a SRC, ve kterém vyzývají k jednoznačnému postoji k Moskevskému patriarchátu. Ruská pravoslavná církev by podle nich neměla dostat příležitost šířit během shromáždění dezinformace o válce na Ukrajině. Ústředním bodem v otevřeném dopise je výzva, že „ústřední výbor SRC na svém zasedání v červnu 2022 dává zvláštní místo ve shromáždění v Karlsruhe jak ukrajinské pravoslavné církvi s metropolitou Epifanem, tak ukrajinské pravoslavné církvi – která se 27. května 2022 prohlásila nezávislou na Moskvě – s jejím metropolitou Onufrijem a také protestantským církvím na Ukrajině.“ Shromáždění by mělo dát jasné znamení „solidarity s kněžími, pastory, jáhny a obyčejnými křesťany, kteří riskují své životy odporem proti válečné propagandě v Rusku i jinde.“ (Podobným směrem míří i Apel Synodní rady ČCE na Výkonný výbor Světové rady církví, otištěný v Hutně a chutně, Pt č. 5 – poz. red.). Dokument v němčině a angličtině.
Veřejná debata o tom, co mohou zdejší církve dělat na podporu ukrajinských církví, doposud v českém ekumenickém prostředí neprobíhala. České členské církve v SRC by mohly ovšem vyzvat vedení SRC k takovým krokům, které by na samotném Valném shromáždění vedly k tomu, že se SRC vůči RPC a jejímu postoji k válce vymezí a veřejně bude deklarovat solidaritu s ukrajinskými církvemi.