Od příštího čísla se v Protestantu můžete těšit na rubriku věnovanou dialogu abrahámovských náboženství, ve které příslušníci různých tradic představí svoje východiska, zkušenosti, naděje i obavy. Abychom téma otevřeli, nabízíme text, který společně napsali Craig Considine a šajch Muhammad Umar al-Qadrí v reakci na článek Ruth Dudley Edwardsové s názvem „We should support the Popes crusade against Islamism“ („Měli bychom podpořit papežovu křížovou výpravu proti islamismu“), který vyšel v dubnu tohoto roku v irském deníku Indepedent. Domníváme se, že i bez tohoto textu je perspektiva Considina a al-Qadrího zajímavým příspěvkem do debaty. Edwardsová je irská novinářka, historička a spisovatelka poměrně známá svými pravicovými postoji. V článku, na který Considine a al-Qadrí reagují, volá po ochraně pronásledovaných křesťanů a reformě islámu, který pokládá za agresivně ideologický. Considine a al-Qadrí ovšem nereagují jen na Edwardsovou: s jejími tezemi, proti kterým protestují, se běžně setkáváme v mnoha různých protiislámských projevech a článcích. Je zajímavé, že Edwardsová v článku zmiňuje mezináboženskou akci na podporu pronásledovaných křesťanů, které se zúčastnil také al-Qadrí, kterého přímo zmiňuje. Ten ovšem přesto z poměrně jasných důvodů cítil potřebu se proti jejímu textu nahlas vyjádřit. Šajch al-Qadrí působí v Irsku od roku 2004 a je vedoucí Islámského kulturního centra v Dublinu. Considine, který text napsal společně s ním, je americký sociolog katolického vyznání, který se ve své práci zaměřuje na mezináboženský dialog a konkrétně na dialog mezi křesťanstvím a islámem. Působil na různých vysokých školách ve Spojených státech a v Irsku, příležitostně píše pro Washington Post a také režíroval dokumentární film Journey into America o identitě amerických muslimů. V původním anglickém znění je pod názvem An Interfaith Response to the Call of an Islamic Reformation volně k dispozici na osobních stránkách Craiga Considina (www.craigconsidinetdc.com). Text Ruth Edwardsové, na který Considine a al-Qadrí reagují, je volně dostupný.
Jako muslimského a křesťanského intelektuála nás znepokojil článek Ruth Dudley Edwardsové, který volá po křížové výpravě proti islámu. Základní premisou článku je teze, že se islám musí zreformovat, aby pak muslimové byli mírumilovnější. V tomto ohledu Edwardsová vychází ze spisů Ayaan Hirsí Alí, která ale nazývá islám zlem a vyzývá západní státy k totální válce s muslimským světem. Hlavní nedostatek jejich společné teze spočívá v tom, že islám už se nějakou dobu reformuje.
Takzvané „islamistické“ skupiny jako Al-Kajdá nebo ISIS představují reformní islám současnosti. Tyto skupiny jednají v rozporu s 1 400 let starou tradicí založenou na vedení islámských učenců a soudců, na které se mají muslimové obracet ve věcech náboženství a politiky. Drtivá většina členů Al-Kajdá a ISIS nemá žádné vzdělání v islámské teologii a jen velmi výjimečně jsou mezi nimi lidé, kteří by kdy v islámském světě měli nějakou formální autoritu nebo funkci. Jak píše Emmanuel Sivan, „islamistické“ skupiny vedou většinou „vysokoškolští studenti a technicky zaměření profesionálové, v oblasti náboženství samouci“. Lidé jako Abú Bakr al-Baghdádí z ISIS rozhodně nejsou islámští učenci, ale al-Baghdádí přesto svévolně vyhlašuje fatwy. Reformní islám, po kterém volají Hirsí a Edwardsová, se odehrává přímo před jejich očima. Není v něm přitom nic osvíceného: poškozuje nejen islám, ale celý svět.
Když paní Edwardsová píše, že muslimové jsou příliš rigidní v tom, že se spoléhají na staré a doslovné interpretace Koránu, nemá pravdu. Předpokládá, že všichni muslimové pracují s texty víry stejným způsobem a že islám je homogenní. Je samozřejmě pravdou, že mnoho muslimů vychází ze zjednodušených a povrchních interpretací Koránu a hadíthů. Tito muslimové ale neberou v potaz starou islámskou tradici exegeze textů, která je založena na znalosti jejich historického kontextu. Tomu se arabsky říká maqam. Čtení veršů z Koránu bez znalosti kontextu vede vždy ke zkreslení a nedorozumění. A přesně tato metoda vede řadu muslimů k extrémismu.
Většina muslimů na světě ale čte Korán ve světle jeho kontextu. Právě se znalostí kontextu vede četba Koránu muslimy k respektu k nemuslimům. V Koránu se píše, že k náboženství nesmí být nikdo nucen, což znamená, že islám vyžaduje svobodu svědomí a víry. Muhammad s křesťany své doby uzavřel řadu dohod a muslimové z nich dnes vycházejí. Za Prorokovy vlády byli křesťané pod zvláštní ochranou, s jejich kostely a kněžími se zacházelo s úctou a láskou. Muhammad křesťanům dokonce dovolil, aby se modlili v jeho mešitě.
Jedním z nejhorších argumentů Ruth Edwardsové je tvrzení, že přes 100 veršů v Koránu vyzývá k násilnému džihádu proti nevěřícím. Edwardsová neuvádí kontext ani žádnou definici slova džihád. Džihád doslova znamená boj. Nemá ale jeden jasně daný význam. Může jít o poznání, dobročinnost, boj za společenské změny, boj proti vlastnímu egu nebo sebeobranu. Internetové stránky www.jihad.ie poskytují podrobnější výklad.
Edwardsová se dopouští dalšího argumentačního faulu, když píše, že se muslimské autority málo vyslovují proti „islámskému extrémismu“. Islámští učenci a duchovní činy ISIS a dalších podobných skupin pravidelně hlasitě odsuzují. Problém není v tom, že by muslimské autority mlčely. Ony nemlčí, ale kromě muslimů jim málokdo naslouchá a jejich výzvy k míru a vzájemnému pochopení často zní do prázdna. Za to do značné míry mohou média, kterým tyto hlasy kazí obraz islámu jako násilnického a zaostalého náboženství.
Když chce někdo vynášet soudy o islámu, měl by se o něm nejprve chtít něco skutečně dozvědět. Četba autorů jako je Ayaan Hirsí Alí nevede k ničemu jinému než prohlubování nepochopení. Dlouholeté přátelství autorů tohoto textu ukazuje, že křesťané a muslimové nejsou nepřáteli na život a na smrt nebo soky ve válce civilizací.
Ruth Edwardsová svůj článek uzavírá výzvou k válce proti islámu. My bychom na závěr toho našeho rádi vyzvali k dialogu a spojenectví ve válce proti nepochopení – tomu největšímu zlu, ze kterého vyrůstá terorismus, předsudky a nenávist.
Vybral a z angličtiny přeložil Jan Škrob.