V každé době se stává otázkou, které postavy z minulosti se prostřednictvím nových interpretací mají spolupodílet na současném dohadování o problémech dneška. Výklady profesora J. M. Lochmana z podzimu 1999 nabízejí dvě jména, s nimiž jsou spojeny duchovní zápasy evangelíků uplynulého 20. století. S T. G. Masarykem se smíme ptát po smyslu humanismu a demokracie. S Boženou Komárkovou je neodmyslitelně spojeno úsilí o formulaci a uskutečňování lidských práv. Kázání na text Židům 13,7 (s. 5–12) zdůvodňuje, proč má smysl hledat návazné body a jaký duchovní horizont takové úsilí ospravedlňuje.
Masarykův důraz na humanitu žitou „pod zorným úhlem věčnosti“ nedovoluje sklouznout k pouhé antropocentričnosti individuální, ani k demokracii, která by ztratila ze zřetele své nadpozemské zakotvení, a stala se tak pouhou hrou mocenských sil a seskupení. Demokratická společnost, která tento horizont opomíjí, ztrácí své podstatné rysy a pochopení pro pravdu i mravní rozměr života společnosti i jedince. (s. 22–23)
Božena Komárková je v období „mezináboženského“ dialogu provokativní a inspirující právě tím, že odmítá jakékoli zredukování univerzálních lidských práv do „křesťansko-demokratických“ koncepcí. Za univerzalitu lidských práv se přimlouvá prostřednictvím konceptu občansky tolerantní demokracie, pro niž není charakteristický ateistický sekularismus, ale sekularizace politické sféry, která ví o zakotvení práv v nadpozemském horizontu. (s. 31–32) Komárkové jde o střízlivý pohled, proto usiluje o uznání sekularity politické sféry. Nechce sklouzávat k totalizujícím odkazům náboženské ideologie, která vydává své zájmy za řešení palčivých problémů, garantovaná transcendencí – Bohem. Právem v této souvislosti cituje Lochman její výrok, „zázemí skutečné tolerance je víra v bezbrannou pravdu, která nevede k panování nad lidmi, ale k jejich svobodě. Je výrazem humanismu založeného na víře v duchovní statky.“ (s. 34)
Jan Milič Lochman
Mějte v paměti ty, kteří vás vedli
EMAN, Heršpice 2000