se letos konala už počtvrté v jižních Čechách, z toho podruhé v areálu želivského kláštera. Jedná se o ekumenické týdenní setkání manželských párů různých denominací, pořádané místním sdružením YMCA v Jindřichově Hradci. Poslouchali jsme zde přednášky o vztazích mezi manželi, způsobech komunikace a odlišnostech mezi nimi, o tom, jak předcházet konfliktům a jak si odpouštět. Vše, co jsme se dozvěděli, jsme pak znovu probírali v malých skupinkách.
Považuji za nutné informovat veřejnost o této akci. Jako advokát se celý život pohybuji v praxi kolem rozvodů, znám bolest rozpadajících se manželství. Pro věřícího člověka navíc rozvod mnohdy není východiskem, častokrát setrvává pokrytecky ve vztahu, který není šťastný. Neví či nevěří, že by stačilo možná jen málo, aby manželský vztah dostal novou dimenzi a nabral nový směr.
Jedinečná atmosféra akce je dána hlubokou duchovní náplní. Program je po odborné psychologické stránce velice dobře připraven. Jeho funkčnost a účinnost souvisí se společnými modlitbami. Pro mnohé z nás bylo objevné a zároveň osvobozující poznávat sílu opravdové modlitby a moc Ducha svatého, který mezi námi působil doslova v terénu.
Po absolvování tohoto kursu se jistě účastníci nestanou imunní vůči konfliktům a nedorozuměním. Samozřejmě je i nadále čekají problémy. Možná si však v pravou chvíli nejen vzpomenou na nějakou užitečnou psychologickou poučku, ale snad najdou s Boží pomocí i sílu ke společné modlitbě, vzájemnému sdílení a upřímnosti před Pánem.
Jsme vděčni i za nová přátelství. Už teď se těšíme, že se sejdeme na podzim a na jaře, vždy po dobu víkendu, nejspíše v klášteře servitů v Nových Hradech u Českých Budějovic. Ze závěrečných bohoslužeb, kterými nám posloužili Ester Čašková z Moravče a Jan Blažek z Jindřichova Hradce, si odnášíme i několik myšlenek z Esteřina kázání na text Jan 15,1–7:
Pán Bůh své spolupracovníky také školí. To je to čištění ratolestí, aby nesly hojnější ovoce. To je to prořezávání, které má podpořit růst. Raději bychom chtěli být ušetřeni bolestných zásahů do svého života. Máme však zkušenost, že právě bolestná údobí života bývají pro víru obdobím nejplodnějším. Nemáme tu být jen pro okrasu, máme nést ovoce, určené k dobru světa kolem nás, ale především máme takto sloužit k Boží oslavě. Setrváme-li ve vztahu důvěry a lásky k Ježíši Kristu, který nás svou obětí na kříži očistil od vší zátěže hříchu, pak se žádoucí ovoce na nás objeví.
Už to, že jsme prožili společný týden štípení, je ovoce, které v nás Duch svatý působí k Boží slávě.