Číslo
Kráso bez břehů,
už tě nevyzpívám,
už se nevymotám z bezcestí,
starost usedá mi k pelesti,
strach je ve střehu
a hvízdá nočním tmám.
Krásy bez břehů,
krásy nepřeberné,
promítané snem
– navracet se nepřestane –
však vás vyzpívám
v slově jediném,
až mi jednou tiše, skoro němě
horkým těžkým dechem skane
do hořkosti země
věrné nevěrné
Heda Kaufmannová
(Haindorf 1972)