Ohlédnutí za jednáním o zahraničním studiu
Dne 15. 4. 1994 přijala synodní rada ČCE usnesení o délce studia studentů ETF UK – kandidátů kazatelské služby. Vedena starostí o neobsazené sbory vyjádřila SR rozumné a pochopitelné „očekávání“, že kandidát kazatelské služby nepřekročí studijní období v délce nejvýše 5 let řádného studia a nejvýše jednoho roku studia zahraničního.
Kamenem úrazu se stalo opatření, jímž SR své očekávání chtěla podtrhnout: Při splnění všech studijních povinností SR doporučí nejvýše roční zahraniční studium… K dalšímu případnému zahraničnímu studiu (totiž po vikariátu) dá SR souhlas jen ve výjimečném případě, a to teprve po dvou letech práce na sboru.
V reakci na tyto formulace se 37 studentů na synodní radu obrátilo 2. 6. peticí, v níž zdůraznili význam zahraničního studia, odmítli formulaci usnesení jako implicitní vyjádření nedůvěry studentům, vyjádřili obavu, že toto rozhodnutí vejde rychle ve známost v zahraničí a klesne už tak malý počet nabízených stipendií (byli by tak nezaviněně poškozeni studenti v příštích letech), a upozornili, že druhá citovaná formulace podceňuje sbory, jako by ony neměly samostatně rozhodovat o tom, zda, kdy a proč vyšlou svého faráře na zahraniční studium.
Žádosti o rozhovor vyhověl br. synodní senior P. Smetana a dne 17. 6. 1994 přijal tři studenty, iniciátory petice. Účastníci rozhovoru se shodli na důležitosti zahraničního studia, synodní senior ujistil studenty o aktivitě SR při vyhledávání stipendií a nevyloučil zrušení či aspoň pozastavení sporné formulace.
Další jednání o zahraničním studiu bylo domluveno na říjen 1994. Místo tohoto jednání se uskutečnila široká debata všech členů SR se studenty, také o dalších tématech.
V lednu 1995 se na nástěnce ETF UK objevilo sdělení synodní rady, v němž se oznamuje, že SR svým usnesením z 11. 1. 1995 zrušila usnesení z 15. 4. 1994 ve věci délky studia a spornou formulaci nahrazuje zdvořilou a zřetelnou: Případné další zahraniční studium nechť studenti včas projednají se synodní radou.
Co z toho plyne?
1) Po stránce věcné SR dává najevo, že již nehodlá vázat zahraniční studium na problém neobsazených sborů. Přesněji, že sice oba problémy spojuje a něco v této spojitosti očekává, nestanoví však paušální pravidlo a je připravena jednat konkrétně s dotyčnými studenty. Studenti na druhé straně musí začít jednat včas.
2) Po stránce formální SR dovedla přiznat chybu a zrušit vlastní usnesení. To je třeba vysoce hodnotit. Chybujeme všichni, ale úcty si zasluhují ti, kdo vlastní chybu uznají a napraví.
3) Nebylo to však celé zbytečné? Obsazenost sborů a zahraniční studium jsou přece hodnoty, které snad všem v církvi leží na srdci a nemusí stát proti sobě. Toto poznání se nyní jeví samozřejmé, ve skutečnosti však byl tento proces, který bych nazval „kontroverzí ke konverzi“, nevyhnutelný.
Kontroverzi tu chápu jako „obrácení proti někomu“, konverzi jako „obrácení k někomu“. Ke kontroverzi dochází tehdy, když se někdo (třeba zdánlivě) postaví proti některé hodnotě a někdo druhý se pak obrátí proti němu, ve (zdánlivé) obhajobě té hodnoty. Teprve potom může dojít, za předpokladu společné dobré vůle, ke konverzi, k obrácení k druhému. Znamená to přestat trvat na svém, společně hledat hodnoty nás spojující a postupně vymezit, co nás (třeba momentálně a zdánlivě) rozděluje.
Konverzí v našem případě byla vstřícná vyjádření členů SR o podpoře zahraničnímu studiu i vyjádření studentů o ochotě nastoupit brzy na neobsazené sbory. To neznamená, že bychom všichni (či většina z nás) takové názory nezastávali už předtím. Teprve kontroverzí, tj. (zdánlivým) ohrožením některých hodnot však jsme byli donuceni se k nim přihlásit a tím jejich platnost potvrdit. A proč je důležité přihlašovat se k některým hodnotám opětovně, to snad ani není třeba dále rozvádět.
Troufám si zevšeobecnit, že není konverze bez kontroverze. Jen díky předcházející kontroverzi mohou upřímně a povzbudivě vyznít vstřícná vyjádření, obrácená ve prospěch druhé strany, a tím i ve prospěch všech.
Jan A. Dus
P.S. Jistě nejsem sám, kdo rád synodní radě za tuto konverzi z 11. 1. 1995 upřímně, byť se zpožděním, děkuje.